Jak předcházet strašáku jménem syndrom vyhoření

Chodíte z práce unaveni? Máte problémy se spaním? Trpíte nedostatkem energie nebo svalovými bolestmi? Cítíte pocit beznaděje? Možná jste BURN-OUT syndromu blíž, než si myslíte.

Madio - Jak předcházet strašáku jménem syndrom vyhoření, ilustrativní fotografie
Madio - Jak předcházet strašáku jménem syndrom vyhoření, Foto

I když se uvádí, že nejčastěji se vyskytuje tento syndrom u tzv. pomáhajících profesí, ohroženi jsou všichni zaměstnanci, napříč profesemi. Spouštěče stresu jsou velmi individuální. Existuje však jeden společný jmenovatel, a tím je pocit ohrožení sebeúcty, pohody, popř. samotné existence. Pocit ohrožení vzniká, pokud jsou za daných okolností na člověka kladeny příliš velké požadavky, které nemůže kvalitně nebo vůbec splnit.

Jak se tedy chovat, abychom se do tak složité situace vůbec nedostali?

Naučte se říkat NE

Nebojte se být občas sobečtí a myslete sami na sebe. Pokud cítíte, že je toho na vás moc, řekněte NE a nepřetěžujte se. Naučit se říci NE není vůbec jednoduché. Někdo kývá hlavou, aby se vyhnul konfrontaci, někdo, aby si zvýšil sebevědomí a zavděčil se. Někdo se zase bojí, že někoho naštve či zklame. Zkuste na toto pravidlo myslet a uvidíte, kolik času najednou budete mít. Neznamená to ovšem být arogantní a sobečtí. Jde jen o to, udržet si vlastní životní prostor, názor, identitu.

Nepropadejte syndromu pomocníka

Vyhněte se nadměrné citlivosti k potřebám druhých lidí. Pohybujte se v rozmezí mezi soucitem a emocionálním odstupem. Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno. Čím více budete ostatním pomáhat, tím více budou bezmocní.

Nalaďte se na pozitivní myšlení

Vyvarujte se negativního myšlení. Jakmile zabřednete do sebelítosti a hloubání, řekněte si „stačí“. Položte si otázku: „Co je na mně dobrého?“ „Co mám na sobě rád/a?“ Radujte se z toho, co umíte a dokážete. Užívejte všech pozitivních stránek života. Vychutnávejte všeho, co podle vás má v životě nějaký smysl a hodnotu.

Vyjadřujte otevřeně své pocity

Pokud se vás cokoliv dotkne, dejte to najevo. Udělejte to tak, abyste sami necitlivě nezasáhli druhého. Neduste své pocity v sobě, ale najděte si „vrbu“, důvěrníka, kterému můžete otevřeně vylíčit své problémy a pocity. Nezapomeňte, že „sdílená bolest je poloviční bolest“.

Včas doplňujte energii

Vyrovnávejte pracovní zátěž potřebnou mírou odpočinku. Věnujte se činnostem a vztahům, při kterých se cítíte dobře, které vás baví a naplňují. Dopřejte si delší odpočinkovou dovolenou. I v průběhu pracovního týdne si najděte čas třeba na hodinu jógy či jiného sportu. Myslete na to, že vaše práce není pupkem světa.

 

Cestou ven z problémů, může být jakýkoli krok (i sebemenší), který je snahou vymanit se z koloběhu zklamání a stresu. 

„Práce není zajíc, neuteče.“

Může to být dovolená, více času na rodinu a přátelé, přestěhování, ale třeba i změna povolání.

Jdi zpět

Přidat komentář