Když ticho ve třídě neznamená klid
Ve třídě je ticho. Žáci pracují samostatně, hlavy skloněné nad sešity. Na první pohled ideální scéna. Ale učitelka cítí napětí. Dva žáci se už několikrát podívali jeden na druhého s nějakým náznakem, v rohu třídy se někdo pošklebuje. Něco tu nehraje. A tak se rozhodne nezasáhnout ihned, ale vědomě pozorovat. Víc vnímat, méně hodnotit.
Co znamená být učitelem s koučovacím pohledem
Koučovací přístup ve školním prostředí neznamená, že se z učitele stane terapeut nebo profesionální kouč. Znamená to jiný způsob přítomnosti. Takový, který klade důraz na všímavost, otevřenost a vědomý odstup od hodnocení. Učitel s koučovacím pohledem nepřináší okamžitou odpověď, ale vytváří prostor, kde žáci mohou hledat a nacházet vlastní řešení.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Pozorovat, nehodnotit: základní dovednost kouče ve škole
Pozorovat neznamená být pasivní. Znamená vědomě se rozhodnout, že situaci nejprve nasloucháme a vnímáme, bez okamžitého vynášení soudů. Rozdíl mezi pozorovatelem a hodnotitelem je nenápadný, ale klíčový:
- Hodnotitel: „Tohle už je nevhodné chování.“
- Pozorovatel: „Vidím, že dva žáci opakovaně vstupují do fyzického kontaktu, ostatní se smějí.“
Tato jednoduchá změna formulace otevírá nové možnosti komunikace i porozumění. Koučink ve škole začíná právě tím, že se učitel stává pozorovatelem skupiny a ne soudcem jednotlivců. Díky tomuto postoji se může otevřít více prostoru pro dialog, spolupráci a hlubší porozumění vztahům ve třídě.
Role učitele ve skupinové práci: facilitátor, ne šéf
Skupinová práce je prostorem, kde se žáci mohou učit spolupracovat, sdílet odpovědnost a nacházet svůj styl. Učitel zde není dirigentem, ale spíše průvodcem. Facilitace znamená držet prostor pro to, aby se v něm mohlo něco rozvíjet. Ne vše musí řídit a kontrolovat. Učitel, který přijímá roli facilitátora, poskytuje žákům bezpečný rámec a zároveň jim důvěřuje, že dokážou převzít odpovědnost za své učení i práci ve skupině.
Facilitace ve třídě: 3 principy, které fungují i u dětí
- Jasné zadání a hranice: Žáci potřebují vědět, co je cílem a kde jsou hranice. Struktura a srozumitelnost podporují jejich jistotu a soustředění.
- Důvěra v proces: Nechme dětem prostor, i když to zpočátku „nejde ideálně“. Skutečné učení často vzniká z chyb a nejasností.
- Podpora samostatnosti: Učitel se ptá, nesugeruje. Místo direktivních instrukcí volí otázky, které vedou žáky k přemýšlení a spolurozhodování.
Skupinová dynamika pod lupou: proč někdy stačí jen být přítomen
Jedna z nejtěžších věcí pro učitele je vědomě „nedělat nic“. Ale právě v těchto chvílích vzniká příležitost pro skutečnou spolupráci.
- Být přítomen znamená vědomě sledovat dění, aniž bychom zasahovali, pokud to není nezbytné.
- Věnovat pozornost těm, kdo se ztrácejí v týmu. Přítomnost může být oporou i signálem bezpečí.
- Zrcadlit dění: „Vidím, že jste se pustili do jiného řešení, co vás k tomu vedlo?“
Takto vytváříme prostor pro autonomii a společnou odpovědnost. Přítomnost bez zásahu je forma vedení, která umožňuje žákům najít vlastní cestu a zároveň vnímat, že nejsou ponecháni sami sobě.
Inspirace ze zahraničí: Danielson Framework
Spojených státech se často pracuje s tzv. Danielson Framework for Teaching, který definuje mimo jiné i to, jaké role učitel v průběhu vyučování zastává. Mezi nimi najdeme:
- Pozorovatel: Všímá si jemných signálů a propojení.
- Facilitátor: Drží strukturu, ale nevede skupinu direktivně.
- Reflektor: Pomáhá žákům uvědomit si, co a jak dělají.
Tyto role nenahrazují tradiční funkci učitele, ale rozšiřují ji o nový rozměr, který je v souladu s koučovacím postojem.
Malý krok k větší přítomnosti: sebereflexe vašeho stylu učení
Vyzkoušejte si jednoduchou sebereflektivní aktivitu:
- Vyberte si jednu hodinu, kterou jste nedávno vedli.
- Zkuste si odpovědět:
- V jakých momentech jsem řídil/a proces a kdy jen pozoroval/a?
- Kdy jsem se ptal/a otázkami a kdy dával/a odpovědi?
- Jaký typ energie jsem do třídy přinášel/a?
Sebereflexe není o hodnocení, ale o zvětšení vědomého náhledu. I malý posun může mít velký vliv na klima třídy. Tato aktivita může být prvním krokem k rozvoji vlastního pedagogického stylu s koučovacími prvky.
Jak na skupinovou práci s koučovacím přesahem
Příklady z praxe:
- Zadání s prostorem pro volbu (např. z několika otázek si žáci vybírají téma).
- Učitel se ptá: „Jak jste si rozdělili role?“, ne „Kdo je vedoucí?“
- Skupiny mají reflektivní chvíli po ukončení práce.
- Důraz na výslednou práci skupiny je stejně důležitý jako ten na skupinové procesy
Získávání zpětné vazby jinak: co vám může pomoct vidět sebe zvenku
- Videozáznamy: Sledování vlastního stylu, bez hodnocení, může přinést nové pohledy.
- Kolegialní sdílení: Domluvte si vzájemnou hospitaci s kolegyní. Reflexe z druhého pohledu je velmi cenná.
- Reflektivní deník: Pravidelně zapisujte 2 věci, které fungovaly, a 1, kterou byste příště zkusili jinak.
Reflektivní deník učitele: tichý průvodce změny
Deník nemusí být systematický. Může jít o dvě věty po hodině. Důležité je, že se do své práce díváme s odstupem a jemností. Zapisujeme ne proto, abychom se hodnotili, ale abychom se učili vidět sami sebe. Pravidelnost v zápisech pomáhá vytvářet návyk a podporuje postupnou změnu vnímání vlastní praxe.
Možnost podívat se na své poznámky s časovým odstupem dává možnost nadhledu a dlouhodobého vnímání vlastní jistoty v učitelské profesi.
Když nevidíme hranici: je to škádlení nebo už šikana?
Právě u skupinových interakcí někdy není snadné rozlišit, co je ještě hra a co už hraní bolestivé role. Pokud se chcete v těchto situacích cítit jistěji, můžete využít Krátký online trénink: Škádlení nebo šikana? – nabízí praktické kazuistiky, videa a jednoduché rozlišovací principy.
Souvislosti: když skupinová práce končí – proč je důležité, jak se rozloučíme
Rozloučení po skupinové aktivitě není formalita. Je to moment, kdy může vzniknout uznání, reflexe a vnitřní uzavření procesu. Pokud hledáte inspiraci, jak na to citlivě, můžete nahlédnout do článku Rozloučení, které není jen formální.
Jak se v roli učitele cítíte – a co z toho vzniká
Naše vnitřní nastavení se promítá do toho, jak jsme s dětmi. Učitel, který je pod tlakem, má tendenci řídit. Ten, kdo si dovolí být v klidu a přítomen, vytváří podobný prostor i pro třídu. Emoční ladění učitele ovlivňuje celkovou atmosféru a bezpečí ve třídě.
Sdílení v kolektivu: když facilitace funguje i mezi učiteli
Reflexe a facilitace nejsou určeny jen pro práci s dětmi. Učíme se jim i ve sborovně. Například při sdílení po výuce, metodické poradě nebo formou peer review. Právě v bezpečném prostředí kolegiality mohou vznikat nové přístupy a hlubší porozumění naší vlastní roli.
Pojďme to zkusit jinak: závěrečné povzbuzení a výzva k drobnému pokusu
Nechte si zítra pět minut na to, abyste se ve třídě jen dívali. Bez komentáře, bez hodnocení. Možná objevíte věci, které při „klasickém vedení“ zůstanou skryté. Tento jednoduchý krok může být začátkem nové kvality přítomnosti.
