Když někdo táhne, jiný se ztrácí… aneb běžný den při skupinové práci
Představte si situaci: šesťáci pracují ve skupině na projektu o životě ve středověkém městě. Aneta už všem rozdělila jednotlivé oblasti, napsala úvod a rozhodla, kdo bude kreslit mapu. Lukáš z její skupiny se potlouká někde mezi lavicemi a nevnímá dění. Zatímco Aneta táhne skupinu, Lukáš se ztrácí. Role nejsou jasně definované a jejich rozdělení zůstává nevyřčené. Takový obraz není ve třídě nijak výjimečný.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Proč jsou role důležitější než si myslíme
Role nejsou jen organizační pomůckou. Jsou klíčem k zapojení každého žáka, ke vzniku psychologického bezpečí a k tomu, aby projekt nebyl nucený, ale spojoval. Jasně definované role dětem ukazují, že mají své místo, i když nejsou nejrychlejší, nejhlasitější nebo nejprůbojnější.
Facilitace projektů pak není o rozdělení úvodů, map a prezentací, ale o vytváření prostoru, kde se každý může zapojit podle svých sil. To je i role učitele: nikoli ředitel, ale tvůrce struktury, která dětem dává smysl.
Role 1: Koordinátor – neplést s vedoucím
Koordinátor není šéf. Není to ten, kdo rozhoduje, ale ten, kdo propojuje. Sleduje, zda se skupina drží cíle, jestli někdo nevypadl ze hry a zda mají všichni jasno, co dělají. Role vhodná pro organizované, ale i empatické děti.
Učitel může podpořit tuto roli tím, že ji nezadá jen extrovertům. Koordinace je o pozornosti, ne o hlasitosti.
Role 2: Tazatel – ten, kdo klade smysluplné otázky
Tato role je ideální pro děti, které uvažují do hloubky. Ptá se: Co vlastně chceme ukázat? Kdo ve středověkém městě rozhodoval? Má náš příběh logiku?
Tazatel podporuje smysl projektu. Někdy je to dítě, které obvykle nemluví moc nahlas. A právě proto potřebuje pozvání. Třeba i listem s předpřipravenými „chytrými“ otázkami.
Role 3: Zapisovatel a hlídač času – víc než jen „sekretář“
Děti tuto roli často považují za podřadnou. Ale je to přesně ta, která umožňuje skupině jet podle plánu. Dobře nastavená pravidla dělají z hlídače času strategického partnera.
Best practice: Nabídněte zjednodušenou šablonu, kam zapisovatel doplňuje jen klíčové body. Nejde o slohovku, ale o zrcadlo dění. Zapisovatel se učí strukturovat informace a vnímat dynamiku skupiny – důležité dovednosti, které ocení i mimo školu.
Role 4: Technik a hlídač nástrojů
Každý projekt potřebuje i ruce. Technik připraví materiály, ověří, že je baterka nabitá, aplikace funguje, nebo že prezentační tabule stojí pevně. Skvělá role pro děti s manuální zdatností nebo tělesnou aktivitou.
Dětem, které nejsou „slovní“, dává technická role možnost zažít úspěch. Často i bez slov. A navíc se učí zodpovědnosti za funkční zázemí práce celé skupiny.
Role 5: Prezentační hlas skupiny
Někdo musí vystoupit. Ale není nutné, aby to byl každým projektem tentýž. Podpořte rotaci rolí. Děti se učí, že hlas může znít různě a že i „tichý“ má co říct.
Tip: Nechte skupiny vybrat „mluvčího“, ale ať každý např. napíše, co by řekl. I děti, které nevystoupí, tak formují sdělení. Tím se posiluje týmová odpovědnost za výsledek.
Když role nejsou jasné – přichází zmatek a frustrace
Bez rolí se může zdát, že spolupráce „nejde“. Ale často jen nejsou stanovená pravidla hry. Děti si roli urvou, nebo vypadnou ze hry. A občas to zajde i dál.
Když se jedno dítě vždy dere do popředí a druhé ustupuje, vzniká neviditelná mocenská dynamika. Může pak přerůst v cílené škádlení nebo dokonce šikanu. Právě těmto signálům se věnuje Krátký online trénink „Škádlení nebo šikana“, který dává učitelům nástroje, jak tyto jevy rozpoznat včas a bezpečně na ně reagovat.
Best practice: Jak role rozdělovat (ne)řízeně
Někdy dává smysl role zadat (např. u mladších dětí), jindy je vhodnější nechat je vzniknout přirozeně. Případně kombinace – zadat jen některé a ostatní ponechat na skupině.
Sledujte: kdo se ujímá které role, kde vzniká přetlak nebo pasivita? Kdy se dítě do role dostane a kdy ji vzdá? Pomáhá vést si drobné poznámky a reflexe po skončení projektové práce.
Když to klapne: Jak vypadá funkční skupina
Funkční skupina mluví, ale i naslouchá. Každý má prostor a ví, čí hlas je slyšet kdy. Práce plyne, protože se nikdo nesnaží přebít druhého. Děti samy od sebe reflektují: „Tereza dělala čas, David se ptal, já kreslil.“ To není náhoda. To je funkčně rozdaný balíček rolí. Role nejsou náhodné – jsou vědomě pozorované, upravované a přijímané.
Učitel jako facilitátor – nikoli rozhodčí
Facilitace je nenápadná. Vytváří prostor, kde mohou děti hrát. Učitel se vzdává kontroly nad výsledkem, ale drží strukturu. Říká: „Máme 5 rolí. Jak si je rozdělíte? Co komu sedí?“
Tam začíná opravdová autonomie a vnitřní motivace. Děti mají možnost ovlivnit svůj proces učení, a to i bez nutnosti hodnoticího tlaku.
Výzva k zamyšlení: Jaké role hrajete vy a vaši žáci ve třídě?
Začněte si všímat: kdo je vždy tahoun? Kdo se stahuje? Kdo umí stmelit skupinu, ale není slyšet? Sledujte i sebe: jste v roli kouče, režiséra, rozhodčího?
Role se mění. A v tom je jejich krása. Protože díky změně vzniká růst. Když děti vidí, že i dospělý mění svou roli, posiluje to jejich důvěru a schopnost adaptace.
Když se z rolí stává mocenský nástroj
Někdy se i nevinná role promění v nástroj nadvlády. Dítě, které bylo „prezentujícím“, si vezme moc a nenechá nikoho mluvit. Skupina mlčí, protože nechce „konflikt“. Škádlení tu číhá za rohem.
Krátký online trénink „Škádlení nebo šikana“ pomáhá rozeznat přechody mezi hrou, rolí a násilím. A nabízí způsoby, jak zasáhnout včas, lidsky a s respektem k dětem i sobě.
Inspirace navíc: Když není třeba kontrola – ale rámec
Podobně jako ve článku o autonomii, která funguje Když není třeba kontrola – ale rámec, i zde platí, že učitel nemusí všechno řídit. Stačí, když vytvoří přehledný rámec, ve kterém se dítě může pohybovat bezpečně a svobodně.
Závěrečné povzbuzení: Stačí začít jedním malým krokem
Nemusíte měnit celou výuku. Vyzkoušejte si to příště při skupinové práci: připravte kartičky s 5 rolemi a sledujte, co se stane. Možná objevíte, že dítě, které obvykle mlčí, má spoustu otázek. Nebo že „nezodpovědný“ kluk umí skvěle hlídat čas.
A možná zjistíte, že když dětem dáme jasnou roli, objevený prostor je mnohem větší, než jsme čekali.
