Když se pravidla míjí účinkem
Ve třídě je hlučno, skupinky se mezi sebou pošťuchují a jeden z žáků právě bouchl dveřmi. Na tabuli visí plakát s pravidly třídy: „Hlásíme se,“ „Mluví jen jeden,“ „Pomáháme si“. Učitelka povzdechne: „Ale vždyť jsme si to přece řekli!“
Pravidla, která nejsou slyšena, nemohou být žitá. A pravidla, která nejsou žitá, ztrácejí svou funkci a význam.
Proč nestačí „říct, co se smí a nesmí“
Mnoho pravidel vzniká ze snahy zajistit klid a pořádek. Jsou předložena dospělým autoritativně, v dobré víře, ale bez skutečného dialogu.
Děti se v nich neorientují, necítí se jejich součástí. A co není jejich, to respektují jen podle aktuální nálady nebo tlaku okolí.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Společná tvorba jako klíč k respektu
Zapojení dětí do tvorby pravidel není „volnost bez hranic“. Je to cesta k porozumění a spoluzodpovědnosti. Když se děti mohou vyjádřit, když vědí, proč pravidlo vzniklo a jaký má smysl, více ho respektují.
Spolupráce neznamená chaos, ale spolutvorbu. A ta vede k respektu, protože pravidla nejsou vnucená, ale sdílená.
Co znamená tvořit pravidla „s dětmi“
Jde o proces, ne jen o výsledek. Znamená to ptát se dětí, co jim pomáhá, co je ruší, co by jim usnadnilo den ve třídě.
Děti navrhují, diskutují, hledají shodu. Učitel/ka dává strukturu a dohled, ale nebere si celou moc pro sebe. Spolu se tvoří rámec, který drží.
Struktura je pro děti důležitá. Když vědí, co platí, cítí se bezpečně. Spolupráce není anarchie.
Dospělý je garantem hodnot, ale děti jsou spolutvůrci pravidel. To, co vznikne společně, má větší šanci přežít i mimo tabuli nebo plakát.
Modelová situace 1: Když děti samy přijdou s návrhem
Při ranním kruhu navrhuje Honzík: „Mohli bychom si dát pravidlo, že si navzájem nebereme věci ze stolu.“
Učitel/ka nápad bere vážně. Nechá děti rozvést, zda takové nebo podobné situace zažívají a proč je to pro ně důležité. Vzniká prostor pro vzájemné sdílení zkušeností – třeba že i omylem vzít tužku může někoho rozhodit.
Diskuse vrcholí návrhem pravidla, které se rodí ze zkušenosti a má oporu ve třídním životě. Tedy je to něco, díky čemu se ve třídě cítíme lépe.
Modelová situace 2: Když se názory třídy rozcházejí
Při návrhu pravidla o „mluvení přes sebe“ někteří žáci tvrdí, že jim to nevadí – jsou zvyklí mluvit naráz i doma. Jiní se ale cítí přehlížení nebo přerušovaní. Situace je napjatá, debata se začíná stáčet k obviňování.
Učitelka pozoruje dynamiku a vede děti k mapování potřeb: „Jaké situace vám vadí? Kdy si připadáte neslyšeni? A kdy to naopak jde?“
Děti společně přijdou na to, jaké rozdíly vnímají v jednotlivých situacích a jak se jejich pohledy liší. Užitečné pak může být hledání toho, kdy to vidí stejně nebo kdy dokážou respektovat potřeby druhých. Pravidlo tak nevzniká direktivně, ale jako řešení reálného problému. Právě práce s tím, jak děti vnímají vztahy a hranice mezi sebou, je často klíčem ke zdravému třídnímu klimatu. Pokud hledáte inspiraci, jak s dětmi otevírat i složitější témata jako je škádlení nebo zraňující humor, můžete využít praktický Krátký online trénink Škádlení nebo šikana?.
Modelová situace 3: Když učitelka má jinou představu než děti
Děti chtějí „mít víc pauz“, ale učitelka ví, že časový rámec výuky je napjatý. Místo „nepůjde to“ zkouší jinou cestu: „Jak bychom mohli více rozhýbat tělo i během hodin, aniž bychom přerušovali výuku?“
Děti navrhují mikropohyby, kratší protažení mezi aktivitami nebo „pět vteřin na protažení“ při přechodu k nové úloze. Jeden z žáků dokonce navrhne „tichý strečink“ při práci u lavice.
Učitel/ka oceňuje jejich nápady a domlouvají se na pravidlu: každý si může během hodiny krátce protáhnout ruce nebo záda, pokud tím neruší ostatní. Kompromis vzniká společně a bez frustrace.
Co pomáhá dětem vnímat pravidla jako „svá“
- Jasnost a srozumitelnost formulací (konkrétní popis chování)
- Návaznost na skutečné situace ze třídy
- Možnost podílet se, diskutovat, upravovat
- Vizuální podoba vytvořená dětmi (např. komiks, piktogramy)
- Opakování a rituál (např. připomenutí na ranním kruhu)
Jak poznáte, že pravidla fungují
- Děti si samy všímají jejich dodržování (společně si všímáme žádoucího chování)
- Klesá počet konfliktů
- Vzduch ve třídě je klidnější, uvolněnější (co nám pravidla umožňují?)
- Děti se na pravidla vzájemně odkazují
- Učitel/ka má menší potřebu „křičet“
Tipy pro první společné tvoření pravidel
- Zvolte malou oblast: např. pravidla ranního kruhu
- Použijte jednoduchou strukturu: „Co nám pomáhá? Co nás ruší? Co bychom potřebovali? Jak to bude vypadat?“
- Nechte děti navrhnout podobu (kresba, znaky, kartičky, jméno)
- Nespěchejte – lepší je jedno dobré pravidlo/dohoda než 10 frází
Obavy a otázky, které vás mohou napadnout
„Co když toho děti zneužijí?“
Když děti vědí, že pravidla tvoříme společně, chovají se zodpovědněji. Má-li proces jasný rámec a vede ho dospělý, zneužívání nenastává často. Když ano, vracíme se k potřebám.
„A co když už máme pravidla, ale nefungují?“
Zkuste je s dětmi zrevidovat. Nechte je říct, která fungují a která ne. Proces obnovy může být sám o sobě rozvojový.
„Jak to stihneme v plném rozvrhu?“
Nemusíte tvořit všechno najednou. Začněte s jednou oblastí (např. ranní kruh, skupinová práce, samostatná práce aj.).
První krok ke změně: Zkuste to s jedním pravidlem
Při příští příležitosti se zeptejte dětí: „Co by nám pomohlo, aby se nám spolu lépe fungovalo?“
Vezměte jeden návrh a společně jej rozviňte. Nepotřebujete perfektní formulaci ani výtvarně dokonalý plakát. Důležité je, aby pravidlo dávalo smysl dětem i vám – a bylo spojeno s konkrétní situací, kterou děti dobře znají.
Zkuste sledovat, jak to vypadá, když pravidlo funguje. Co se mění ve třídní atmosféře? Co dětem přináší úlevu nebo jistotu? Tak se i malá změna stane součástí každodenního fungování.
Doporučení k dalšímu čtení
Pokud přemýšlíte, jak se pravidla a struktura mohou přirozeně promítat i do rozvoje samostatnosti a argumentace u dětí, mohlo by vás zaujmout i téma role pravidel a struktury v debatě. Najdete v něm další souvislosti, které mohou obohatit vaši práci nejen při tvorbě pravidel, ale i při podpoře dětí v tom, aby uměly mluvit, naslouchat a vyjednávat.
