Co se stane, když nás emoce překvapí uprostřed hodiny
Je pondělí ráno. Učitelka vchází do třídy a vidí dvě děti, jak se něco dohadují. Než stihne zareagovat, jedno dítě vybuchne: „A ty mi vždycky bereš věci!“ Druhé se zatváří dotčeně, ale nic neřekne. Celá třída ztichne. A učitelka cítí, jak v ní roste napětí: „Měla bych to mít pod kontrolou…“
Tyto situace nejsou výjimkou. Vtírají se do běžného rytmu dne a zanechávají ve vzduchu „něco nepojmenovaného“. Ale právě tyto okamžiky mohou být vstupem k hlubšímu porozumění.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Proč máme tendenci negativní emoce potlačovat
Ve společnosti jsme zvyklí dělit emoce na „dobré“ a „špatné“. Radost, nadšení, klid jsou vítány. Smutek, vztek nebo frustrace už více vadí. Zejména u dětí ve třídě, kde „správně“ by měla panovat pouze radost, pohoda a klid.
Ale negativní emoce nejsou chyba. Jsou signálem. Mluví o nenaplněných potřebách, o strachu, nejistotě či bolesti. Když je potlačíme, nezaženeme je – jen ztrácíme možnost se v nich orientovat.
Emoce nejsou nepřítel – jen jazyk, kterému nerozumíme
Často zaměňujeme emoci a chování. Řekneme: „Je drzý“ místo: „Možná cítí hněv a neumí ho vyjádřit jinak.“ Pokud si dovolíme vidět emoci jako zprávu, ne jako chybu, promění se i náš postoj. Učitel se stává tlumočníkem, ne soudcem.
Mindfulness cvičení: Krátké zastavení během školního dne
Zkuste si během přestávky najít 90 sekund. Posaďte se, zavřete oči (nebo skloňte pohled) a všimněte si 3 věcí:
- Co v tuto chvíli cítí vaše tělo? (napětí v ramenou, tlak v hrudi?)
- Jakou emoci byste tomu přiřadili? (klid, napětí, smutek?)
- Co byste teď potřebovali? (oddech, pochopení, jít ven?)
Nejde o řešení. Jde o to všimnout si. I to samo je uzdravující.
Mindfulness cvičení pro celou třídu
Zavřete učebnice a požádejte děti, aby se na chvíli zastavily. Můžete říct: „Zavřete oči, nebo se dívejte do lavice. Zkuste si všímat, jak dýcháte. Jestli máte ruce na stole nebo v klíně. Kde v těle cítíte, že je vám příjemně – nebo naopak napjatě.“ Dětem stačí minuta ticha s vědomým dechem. Neučíme meditaci, jen ukazujeme, že chvíle ticha není trest, ale prostor.
Jak vypadá práce s emocemi v praxi – bez obviňování a ostychu
Ve třídě, kde se pracuje s emocemi, se neříká: „Nekřič! Chovej se slušně!“ Místo toho padne: „Vidím, že jsi rozzlobený. Potřebuješ pauzu?“
Práce s emocemi nezačíná u dětí, ale u dospělých. Učitel, který sám sebe nenutí být neustále v klidu, ale hledá, co v něm zrovna je, vytváří prostor i pro děti. Důležité je:
- Nepoužívat emoce jako důkaz viny („Brečel, takže jsi mu asi ublížil.“)
- Nezaměňovat chování s osobností („Byl hlučný“ vs. „Je nezvladatelný“)
- Nehodnotit, ale ptát se („Co potřebuješ? Co se stalo? Jak ti je?“)
Tato práce nevyžaduje terapeutické schopnosti – stačí všímavost, otevřenost a odvaha říct: „Nevím, ale můžeme to zkusit pochopit spolu.“ V atmosféře bez obviňování se děti učí nejen zvládat vlastní emoce, ale i vnímat ty druhých. Takový přístup posiluje vztah a snižuje pravděpodobnost eskalace konfliktů.
Miniprůvodce seberegulace pro učitele
Když se v nás něco spustí, zkuste se zastavit a zeptat se:
- Co teď cítím? (emoce, tělo)
- Odkud to přichází? (tato situace, nebo něco z minulosti?)
- Co potřebuji, abych jednala s respektem ke mně i druhým?
Někdy stačí nadechnout se a odpovědět až za 10 sekund. Víc než „správná reakce“ pomáhá přítomná reakce. V takové chvíli můžeme opravdu vnímat sebe (nebo druhého).
Co dělat, když emoce ve třídě vybuchnou
Když nastane konflikt, nejprve zajistěte bezpečí. To může znamenat rozdělit děti, požádat o chvíli ticha nebo změnit prostředí. Následně dejte všem prostor se zklidnit – včetně sebe. Místo hledání viníka zkuste zaznamenat, co se stalo:
- „Viděla jsem, že se mezi vámi zvedly hlasy.“
- „Potřebujeme tomu porozumět, ne někoho potrestat.“
Tři konkrétní příklady:
- Přestávkový incident: Dva chlapci se hádají kvůli míči. Učitelka řekne: „Zastavme se. Každý mi řekněte, co vás rozzlobilo. Ne co udělal ten druhý, ale co jste cítili.“
- Slzy u testu: Dívka se rozpláče při matematice. Učitel ji neodstrčí, ale tiše řekne: „Vidím, že je toho na tebe hodně. Chceš jít na chvilku do koutku?“
- Výbuch smíchu u zadání: Skupina kluků se začne smát nevhodně během vážného sdělení. Učitel je neztrapňuje, ale konstatuje: „Vypadá to, že potřebujete uvolnění. Můžeme si dát dvě minuty pauzu a pak pokračovat?“
Učíme tak děti, že silné emoce nejsou trestané, ale rozpoznávané a zpracovávané.
Věty, které zklidňují a posilují důvěru
- „To, co cítíš, je v pořádku.“
- „Děkuji, že jsi to řekla.“
- „Je v pořádku potřebovat pauzu.“
- „Zkus mi popsat, co se dělo, ne co kdo udělal.“
Slova nejsou náplastí, ale mohou být mostem.
Jak pomoci dětem dát jménem tomu, co cítí
Mladší děti často neznají slovník emocí a jejich význam. Pomáhají:
- Obrázky „tělo-emoce“ (např. barvy na těle)
- Emoční kartičky nebo kolečka
- Otázky typu: „Jak by vypadala tvoje emoce jako počasí?“
Když děti naučíme pojmenovat, co cítí, dávají si sami větší prostor k pochopení. Emoce se pak nestávají překážkou, ale informací.
Něco víc než dokonalost: Kultura bezpečí
Bezpečí ve třídě nevzniká z ticha. Vzniká z důvěry, že i když se něco pokazí, je možné to opravit. Neznamená to bezchybné vedení, ale otevřený prostor.
Děti si nevytvářejí vnitřní klid podle toho, jak je dospělý „v pohodě“. Učí se podle toho, jak dospělý zachází s vlastní nepohodou. Kultura bezpečí znamená, že se chyby nepovažují za slabost, ale za příležitost k učení. Když děti cítí, že nejsou souzené za každé zakolísání, získávají odvahu být samy sebou.
Zkreslení, která v nás vyvolávají vinu – a jak je rozpoznat
Některé myšlenky, které se v nás objeví po náročné situaci, nejsou fakty, ale automatickými reakcemi našeho mozku. Často vznikají z přehnaného očekávání na sebe sama nebo z naučeného přesvědčení, že chyby nejsou v pořádku.
Typická zkreslení:
- „Měla bych to zvládnout.“
- „Dělám to špatně.“
- „Zase jsem nezvládla situaci.“
Jak je rozpoznat? Většinou přichází rychle, jsou neúprosné a bez prostoru pro soucit. Jsou generalizující („vždycky to pokazím“) a znevažující („jsem neschopná“).
Jak reagovat jinak? Zkuste si položit otázku: „Co by řekla kamarádka, kdyby slyšela, jak o sobě mluvím?“ Nebo: „Co jsem udělala dobře, i když toho nebylo moc?“
Příklad: Namísto „Zase jsem křičela, to je selhání“ zkusme: „Byla jsem pod tlakem. Křik nebyl ideální, ale pomohl mi situaci zvládnout. Příště chci zkusit reagovat jinak.“
Když si dovolíme být citliví, dáváme prostor i dětem
Citlivost není slabost. Je to schopnost všimnout si. Děti nepotřebují dokonalé dospělé. Potřebují ty, kteří se nebojí být skuteční.
Prostor pro laskavost i k sobě
Být laskavý k sobě neznamená být benevolentní ke všemu. Znamená to uznat svoji snahu i když nepřináší okamžité výsledky. Znamená to mluvit na sebe způsobem, jakým bychom mluvili na blízkou a váženou osobu (třeba kolegyni se kterou máte hezký vztah).
Zkuste si na konci dne položit tři věty:
- Co mi dnes udělalo radost?
- Co jsem udělala, na co mohu být hrdá?
- Co mi dnes nešlo, ale chci zkusit znovu?
Příklad: „Dneska jsem zvládla klidně vyřešit konflikt o lavici. I když jsem pak zapomněla na domácí úkoly, vzpomněla jsem si a vyřešila to zprávou pro rodiče. To je v pořádku.“
Laskavost k sobě není odměna – je to způsob, jak se dlouhodobě udržet v náročné profesi.
Související inspirace:
Ve chvílích, kdy třída zažívá napětí, může pomoci jednoduchý rituál uznání nebo společné zastavení. Inspiraci najdete v článku Malé díky, velké změny. Jak uznání utváří bezpečnou třídu.
Když škádlení přeroste do něčeho víc…
Někdy může být těžké poznat, kdy je emoce vyjádřením bolesti – a kdy signálem vážnějšího problému. Krátký online trénink Škádlení nebo šikana? vám pomůže získat jistotu při rozhodování a dá vám do ruky praktické nástroje pro denní situace.
Závěrečné povzbuzení: Každý krok se počítá
Možná to dnes nebylo jednoduché. Ale už jen to, že o emocích čtete, ukazuje, že vám záleží. Děti nepotřebují perfekci. Potřebují vědomé dospělé, kteří si všímají a nebojí se učit společně s nimi.
