Reflexe jako každodenní součást výuky

Kolbův cyklus učení: Základní principy

Kolbův cyklus učení je osvědčený model, který ukazuje, jak lidé zpracovávají zkušenosti a přetvářejí je na nové vědomosti. Skládá se ze čtyř vzájemně propojených fází, které na sebe navazují:

1. Konkrétní zkušenost – Žák prožije určitou situaci nebo úkol. Například skupinovou práci, projekt či experiment. Cílem je dát žákům možnost něco opravdu zažít, ne jen pasivně přijímat informace.
2. Reflexní pozorování – Po zkušenosti se žáci zamyslí nad tím, co se stalo. Co bylo snadné, co náročné, co je překvapilo. Například: „Jak se nám spolupracovalo? Co se povedlo a co by šlo udělat jinak?“
3. Abstraktní konceptualizace – Na základě reflexe žáci hledají souvislosti, vytvářejí si vlastní závěry a principy. Například si uvědomí, že lepší komunikace v týmu vedla k rychlejšímu dokončení úkolu.
4. Aktivní experimentování – Žáci vyzkouší své nové poznatky v praxi. Třeba se při příští skupinové práci domluví na jasném rozdělení rolí nebo jiném způsobu spolupráce.

Tento cyklus je praktickým nástrojem, který lze snadno využít při výuce, protože vede žáky k hlubšímu přemýšlení o jejich učení a umožňuje jim aplikovat nové poznatky hned v dalším kroku.

Praktická aplikace Kolbova cyklu ve třídě

Kolbův cyklus můžete využít vždy, když žáci dokončí úkol nebo prožijí nějakou aktivitu. Místo prostého hodnocení výsledku se zeptejte na otázky odpovídající jednotlivým fázím cyklu:

• Konkrétní zkušenost: „Jak se ti pracovalo na tomto projektu?“
• Reflexní pozorování: „Co tě na této zkušenosti překvapilo? Co se ti podařilo, co naopak ne?“
• Abstraktní konceptualizace: „Jak bys mohl přistoupit k podobné úloze jinak? Co bys změnil?“
• Aktivní experimentování: „Jakou novou metodu bys mohl vyzkoušet příště?“

Tento postup pomáhá žákům uvědomovat si, co se naučili, a motivuje je k tomu, aby nové poznatky využili v budoucích úkolech. Čím více se žáci zapojí do všech čtyř fází, tím více se jejich učení stává smysluplným a praktickým.

Jak se ptát, abyste získali reflexi

Jednou z nejúčinnějších metod, jak vést reflexi ve třídě, je kladení správných otázek. Tím, že žákům dáte příležitost zamyslet se nad svou zkušeností a procesem, mohou lépe pochopit, co se naučili a jak mohou své dovednosti dál rozvíjet. Zde jsou tipy pro formulaci otázek, které podporují reflexi:

1. Zaměřte se na proces, ne pouze na výsledek – místo otázky „Proč jsi to neudělal správně?“ zeptejte se: „Co bys mohl zlepšit, abys dosáhl lepšího výsledku?“
2. Ptejte se na specifické zkušenosti – místo obecných otázek, jako je „Jak ti to šlo?“, použijte otázky typu: „Co konkrétního jsi zjistil při práci na tomto úkolu?“
3. Podporujte myšlení o budoucnosti – zeptejte se: „Jaké kroky uděláš příště, abys lépe zvládl tuto situaci?“

Doporučené otázky pro reflexi ve třídě

Reflexi je možné začlenit do každé výuky, bez ohledu na předmět. Zde je seznam otázek, které můžete použít v různých fázích výuky:

1. Po dokončení úkolu
   • „Co ti přišlo na této aktivitě nejtěžší?“
   • „Co sis o tomto úkolu myslíš teď, když je hotový?“
2. Po testech nebo zkouškách
   • „Jak jsi se připravoval na tento test? Co bys příště udělal jinak?“
   • „Co jsi se naučil z chyb, které jsi udělal?“
3. Po skupinové práci
   • „Co bys zlepšil v komunikaci s ostatními členy týmu?“
   • „Jaký byl váš největší úspěch jako tým a proč?“

Reflexe a budování důvěry ve třídě

Reflexe není jen o výkonu a výsledcích. Je to i prostor pro sdílení pocitů, názorů a zkušeností. Pokud se žáci cítí bezpečně, jsou otevřenější k tomu, aby mluvili o svých chybách a úspěších. Pravidelná reflexe tak může být účinným nástrojem pro posilování důvěry a vztahů ve třídě. Chcete-li se inspirovat, jak vytvořit prostředí, kde se žáci cítí vítáni a podporováni, doporučujeme článek 5 kroků, jak po návratu žáků nastavit bezpečnou atmosféru ve třídě.

Reflexe by se neměla omezovat pouze na vyhodnocení úkolů na konci hodiny. Zde je několik tipů, jak ji začlenit do každodenní praxe:

• Každodenní závěrečné shrnutí – Na konci každé hodiny věnujte pár minut reflexi. Nechte žáky sdílet, co se jim na hodině líbilo, co se naučili, a co by příště udělali jinak.
• Sebe-reflexe – Ptejte se žáků na jejich vlastní zhodnocení jejich výkonu. Tím podpoříte rozvoj jejich schopnosti sebepoznání.
• Reflexe jako součást domácího úkolu – U úkolů můžete přidat otázky na reflexi procesu, např. „Co ti přišlo na práci na tomto úkolu těžké?“

Špatná vs. dobrá formulace otázek pro reflexi

Pokud hledáte praktické nástroje, jak si tuto reflexi snadno osvojit, můžete vyzkoušet Krátký online trénink: Škádlení nebo šikana?. Tento trénink nabízí užitečné materiály, které vám mohou pomoci rychleji rozpoznat hranici mezi šikanou a škádlením a aplikovat je v praxi. Je to efektivní způsob, jak podpořit prevenci a porozumění v každodenní školní praxi.