Když věta rozděluje víc než rozhodnutí
Na poradě zazněla jednoduchá věta: „V tomhle týmu si věci dobře sedly a fungují.“ Byla myšlena jako uznání. Jenže v jiných kancelářích se na chvíli zastavilo klapání do klávesnic. Někdo se ušklíbl. Někdo se podíval ke kolegovi, který s tím oddělením před měsícem řešil napjatý spor. Někdo si jen v duchu poznamenal: „Aha, tak tímhle směrem teď fouká.“ Věta jako pochvala může v některém kontextu působit jako výstřel startovní pistole, v jiném jako varování. Ne vždy je to tím, že by lidé byli přecitlivělí. Někdy jen pozorně poslouchají – a hledají v jazyce vedení signály o tom, co je teď považováno za správné, výhodné nebo žádoucí.
Stáhněte si PDF 10 nejčastějších chyb při delegování a vyhněte se jim.
10 nejčastějších chyb při delegování
Udělejte první krok ke smysluplnější práci. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Co všechno slyší tým, když řeknete „dobrá práce“
Záleží na tónu. Záleží na tom, kdy to zazní. A záleží, kdo to řekne a komu. Když vedoucí pochválí výsledek, je to signál. Když nepochválí nikoho, je to taky signál. Spousta lidí si výrok „dobrá práce“ přeloží podle svých zkušeností: „Už jsem v bezpečí? Znamená to, že se ode mě něco očekává? Bude to vypadat hloupě, když z toho budu mít radost?“ Věty, které zní jako jednoduché uznání, v sobě často nesou i jinou zprávu – podle toho, v jakém prostředí a v jakých vztazích zazní. Ať už chceme, nebo ne, lidé sledují nejen obsah, ale i podtext a okolnosti.
Věta jako zrcadlo kultury
Ve firmě, kde si lidé připadají jako konkurenti, může i jednoduchá pochvala vyvolat napětí. Ne proto, že by lidé byli nepřátelští. Ale proto, že si nejsou jistí, co se stane potom. Pochvala jednoho může být vnímána jako nepřímé hodnocení ostatních. Věty, které by v jiném týmu podpořily atmosféru, tady spíš vyvolají obranu. Je to o klimatu, které se buduje v čase – i skrze jazyk. Právě jazyk totiž odráží to, co je ve firmě považováno za běžné, přípustné nebo vhodné. A když se některé formulace opakují, lidé je přebírají – i když možná ani neví proč.
Slova se šíří rychleji než pokyny
Lídři nemusí stát před tabulí s prezentací, aby ovlivnili atmosféru ve firmě. Někdy stačí věta, která „utekla“ při kávě. Nebo poznámka v odpovědi na e-mail. Nebo krátká věta v chodbě: „To jsme museli zachraňovat za chodu.“ Takové výroky se často uchytí víc než formální rozhodnutí. Lidé si je pamatují, citují je dál, a hlavně – přisuzují jim význam. Protože byly proneseny v neformálním čase, bez přípravy, jsou vnímány jako „autentické“. A právě proto mají sílu nastavovat tón. Ať už pozitivní, nebo negativní.
Příklady vhodných a nevhodných vět
| Věty, které inspirují | Věty, které zraňují nebo vyvolávají odpor |
|---|---|
| „Povedlo se to díky tomu, že jsme každý udělal kus práce.“ | „Já jsem to celé musel vzít na sebe, jinak by to nedopadlo.“ |
| „Všiml jsem si, že jsi v tom udělal klid a pořádek – díky.“ | „No konečně to někdo zvládl bez zmatků.“ |
| „Zkuste si všimnout, co už dnes ve vašem týmu funguje – a toho se držte.“ | „Musíte přestat dělat chyby a víc se snažit.“ |
| „Každý v tom měl svůj podíl – a to je to, co se počítá.“ | „Všechno to stejně skončilo na mně.“ |
| „Oceňuji, jak jste to zvládli bez zbytečného hluku – efektivně a v klidu.“ | „Kdybyste takhle fungovali vždycky, nemusíme to řešit.“ |
| „Tohle vzniklo z věcí, které jste už dělali dřív – jen jsme je pojmenovali.“ | „Nevím, proč to jindy nejde taky takhle jednoduše.“ |
| „Takhle se mi líbí, když věci běží a lidé spolu mluví.“ | „Konečně jste pochopili, o co mi celou dobu šlo.“ |
| „Vidím, že jste k tomu přistoupili po svém – a přesto to sedí s tím, co jsme chtěli.“ | „Nemůžu vám pořád říkat, jak to máte dělat.“ |
Jak mluvit o výsledcích bez chlubení
Ve firmách se často řeší, kdy je vhodná chvíle mluvit o tom, co se povedlo. Když to řeknete příliš brzy, může to znít nepatřičně – jako byste chtěli oslavu v momentě, kdy jiní ještě dokončují svou část. Když s pochvalou nebo sdílením čekáte příliš dlouho, hrozí, že už to nikoho nezajímá nebo že to zapadne mezi jiné informace. V některých týmech se proto vyplácí počkat na chvíli, kdy je možné úspěch spojit s konkrétním dopadem: například když se díky dobré přípravě zvládne náročné období bez zbytečných zmatků. Nebo když je nový přístup funkční v praxi. Článek Správné načasování sdílení výsledků nabízí víc konkrétních příkladů, jak takový moment poznat – a jak o něm mluvit způsobem, který druhé pozve, ne uzavře.
Kdo a jak má mluvit o tom, co se povedlo
Někdy nezáleží jen na tom co říkáme, ale i na tom kdo to říká a jaký má v týmu vliv. Když vedoucí mluví za tým, který neměl možnost se k výsledku vyjádřit sám, může vzniknout dojem, že si přisvojuje zásluhy, nebo že chce něco řídit zvenčí. Mnohem silnější efekt má situace, kdy o úspěchu mluví ten, kdo ho zažil, třeba mistr výroby, který popíše, jak se jeho lidem podařilo změnit postup. Nebo zaměstnankyně z podpory, která popíše příběh zákazníka. Když tito lidé dostanou slovo, nejen že jsou přesvědčivější, ale jejich zkušenost se šíří dál. Pokud chcete o tématu přemýšlet hlouběji, doporučujeme článek Kdo a jak má mluvit o tom, co se povedlo.
Zpětná vazba jako dolaďování, ne hodnocení
Zpětná vazba není jen výroční rozhovor nebo formulář, který se jednou za rok vyplní. V reálném provozu funguje spíš jako každodenní dolaďování. Může to být jednoduché: když vedoucí při schůzce řekne „tohle fungovalo dobře, díky“, nebo když kolega upozorní na něco, co pomohlo věc posunout. Není nutné čekat na formální chvíli. V některých firmách si zpětnou vazbu dávají týmy jednou týdně – pět minut nahlas o tom, co šlo hladce a co příště udělat jinak. I drobné komentáře se počítají, pokud jsou konkrétní a dávají druhému prostor přemýšlet, ne se bránit. Více konkrétních příkladů najdete v článku Zpětná vazba jako neustálé dolaďování.
Co z toho plyne pro pondělní poradu
Nejde o to připravit si dokonalou větu předem. Praktické je spíš všimnout si těch, které zafungovaly ve chvíli, kdy to nikdo nečekal. Zkuste v týmu pozorovat, jaké věty se chytají – například když někdo popíše úspěch jednoduše a ostatní na to reagují souhlasně. V tu chvíli si ji můžete poznamenat: na flipchart, do chatu, nebo jako poznámku v týdenním reportu. A když se podobné výrazy opakují, můžete je časem začít cíleně používat. Není třeba zavádět nový styl komunikace. Stačí víc využívat to, co už přirozeně funguje. Věty, které se uchytí, se totiž stanou součástí týmového jazyka samy od sebe – pokud jim k tomu dáte prostor.
Když chcete mluvit jinak, ale nechcete na to dělat projekt
Někdy pomůže prostě chvilka mimo obvyklý rytmus. Pět dní s malou dávkou inspirace, kterou si každý vezme po svém. Pokud chcete zpomalit a podívat se na běžné věci z jiného úhlu, můžete vyzkoušet Online trénink: Jak zvládat každodenní nároky ve vedení.
Možná to není o nových větách, ale o jiném poslouchání
Co kdybyste si týden zkoušeli jen všímat, která věta v týmu zafungovala? Bez hodnocení. Bez tlaku. Jen si jich pár poznamenat. Pro sebe. Možná se z toho vyvine vlastní jazyk, který nebude třeba nikomu vysvětlovat – protože už bude sdílený.
