Jak sdílet frustraci a přitom motivovat

Když vedoucí ztrácí dech – ale tým to nesmí poznat

Možná to znáte – je pondělí ráno, krátce před poradou. Na monitoru se hromadí e-maily, které „nesnesou odklad“. Ve dveřích se objeví kolega, který beze slov dává najevo, že den nezačíná zrovna ideálně. Uvnitř si možná říkáte: „Tohle se dlouhodobě zvládat nedá.“ Jenže vyslovit to nahlas není snadné. Vedení často znamená balancování mezi tím, co prožíváte, a tím, co považujete za svou odpovědnost vůči týmu. Když se přidá únava nebo opakované náročné situace, může být stále těžší najít prostor pro vlastní vnitřní klid. Možná si kladete podobné otázky: Kdy je vhodné mluvit otevřeně? A jak to udělat, aniž by to narušilo důvěru, vztahy nebo dynamiku týmu?

Stáhněte si PDF 10 nejčastějších chyb při delegování a vyhněte se jim.

10 nejčastějších chyb při delegování

Udělejte první krok ke smysluplnější práci. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.

Jméno vaší firmy: *

E-mail na vás: *

[nbsp]

* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.

Upřímnost nebo disciplína? Dvě rizika, která možná znáte

Někdy je těžké najít rovnováhu mezi tím, co je upřímné, a tím, co je odpovědné. Mlčení může působit jako klid, ale v očích týmu také jako nezájem nebo chlad. Otevřenost může být přínosná, ale také může nechtěně znejistit, pokud není dobře načasovaná nebo formulovaná. Mnozí vedoucí mají zkušenost, že ani jedna z těchto možností není univerzálně správná. Klíčová je forma a záměr sdělení. Pokud se podaří mluvit věcně, stručně a bez dramatizace, může to přinést větší důvěru a otevřenější atmosféru. Lidé pak cítí, že se nic neskrývá, a často začnou mluvit otevřeněji i oni.

Frustrace není slabost. Pokud ji pojmenujete klidně, může to pomoci

Možná i Vám někdy projde hlavou věta: „Tohle není jednoduché.“ A možná jste ji někdy i řekli nahlas. Ne proto, abyste si stěžovali. Jen proto, že to tak je. A právě tato jednoduchá věta může mít překvapivý účinek. Když se vysloví klidně a bez zbytečného vysvětlování, může otevřít prostor pro rozhovor. Nejde o výlev emocí ani o pasivní přijetí, ale o věcné konstatování reality. Věta, která pojmenovává situaci bez hodnocení, často vytvoří více bezpečí než dlouhé vysvětlování nebo mlčení. Může být začátkem kultivovaného dialogu.

Co se děje, když řeknete: „Něco mi tu nesedí“

Zkušenost ukazuje, že napětí si tým často všimne dříve, než o něm začnete mluvit. Pokud se tváříte, že je vše v pořádku, lidé si to vysvětlí po svém. Někdy domněnky nadělají více škody než samotná pravda. Může být proto užitečné říct například: „Jsem opatrnější, protože mi něco nehraje. Nechci dělat ukvapené závěry.“ Tato věta nikoho neobviňuje, ale zároveň říká, že situaci vnímáte a reflektujete. Dává jasný rámec, aniž by působila defenzivně. Otevírá možnost dalšího sdílení, ale bez tlaku na okamžité řešení.

Tři principy, které se osvědčují

1. Nehodnotit lidi, mluvit o sobě

Namísto věty jako „Tohle od tématu odskakuje“ můžete říct: „Ztrácím v tom orientaci.“ Tím vyjadřujete svůj pohled na věc, nikoli chybu ostatních. Takové vyjádření může odlehčit napětí a zachovat důvěru. Poskytuje zpětnou vazbu, aniž by druhé stavělo do obrany. Lidé pak snáze naslouchají a jsou ochotni se zapojit do společného hledání řešení.

2. Nepátrat po viníkovi, ale pojmenovat souvislosti

Když pocítíte frustraci, může být lákavé začít pátrat po příčině a hledat viníka. To je přirozená reakce, ale většinou nepomáhá – naopak, uzavírá cestu k otevřenému rozhovoru. Místo toho může být užitečnější jednoduše říct: „Možná to souvisí s tím, že jsme o tom dlouho nemluvili.“ Touto větou přiznáváte nejistotu a otevíráte prostor. Pomáhá to snížit napětí, protože to není výčitka. Je to pozvání – k tomu, aby ostatní mohli reagovat a doplnit svůj pohled. Vzniká tak prostředí, kde se nehledají chyby, ale porozumění.

3. Dát prostor ostatním

Není nutné říkat všechno hned. Stačí přiznat: „Tuhle věc zatím nemám pro sebe uzavřenou. Co Vám k tomu běží hlavou?“ Vznikne tím prostor, kde se všichni cítí být součástí řešení. Způsob, jakým se ptáte, může mít větší vliv než to, co říkáte. Otevřená a nenásilná otázka často spustí kvalitnější dialog než hotový názor. Dát prostor znamená důvěřovat – nejen sobě, ale i ostatním.

Příběh z praxe

Na jedné poradě zazněla věta: „Někdy si nejsem jistý, co z toho dělám dobře.“ Nešlo o slabost. Spíš už nebylo možné předstírat, že je vše v pořádku. Vedoucí, který to pronesl, nečekal žádnou reakci. Ale po poradě za ním přišli tři lidé – ne aby uklidňovali, ale aby řekli: „Tohle vnímám podobně.“ Nezrodilo se hnutí ani obrat. Ale změnila se atmosféra. Začalo se mluvit jinak – konkrétněji, otevřeněji a častěji i dřív, než se problémy nahromadí. To, co vzniklo, nebyla důvěra „navíc“. Byla to důvěra, která už byla přítomná, jen potřebovala podmínky k projevu.

Co může pomoci, když chcete mluvit otevřeně a zároveň udržet důvěru

Někdy pomůže mít v hlavě pár jednoduchých vět:

„Potřebuji si to ještě promyslet.“
„Nechci zabíhat do detailů, jen to pojmenovat.“
„Možná to celé vnímám složitěji, než je třeba.“

Tyto věty nekladou vinu, nevyvolávají tlak. Jen ukazují, že situaci vnímáte a že ji nechcete zamést pod koberec. Umožňují druhým zareagovat beze strachu, že budou postaveni před hotovou věc nebo hodnoceni. Vytváří prostor pro společné porozumění.

Prostor pro jiný pohled

Když se věci hromadí a člověk má pocit, že ztrácí nadhled, může pomoci na chvíli zpomalit. Online trénink Jak zvládat každodenní nároky ve vedení není návod ani kurz. Je to prostor, kde se můžete na své každodenní fungování podívat jinak. Nabízí podněty, které pomáhají vidět známé situace v novém světle. Není třeba ho dokončit, není třeba nic měnit – jen chvíli naslouchat sám sobě a třeba něco znovu uvidět.

Delegování v období, kdy máte pocit: „Raději si to udělám sám“

Tuto fázi možná znáte. Období, kdy je snazší držet věci pod kontrolou než zkoušet zapojit další. Není třeba si to vyčítat. Spíše může pomoci to popsat:

„Teď si to chci držet blízko, ale vím, že to není trvalé.“
„Nejdřív si potřebuji ujasnit, co všechno k tomu patří.“

Tím dáváte najevo, že situaci nevnímáte jako ideální, ale že ji reflektujete. Ostatní díky tomu rozumí, kde právě jste – a vědí, že to není na věky. Vzniká tím více respektu, ne méně.

Kdy raději nemluvit

Někdy prostě není vhodná chvíle. Ale i mlčení může být sdělením – pokud ho pojmenujete. Například: „Potřebuji si to srovnat, ozvu se zítra.“ Tato věta není výmluva, ale nástroj. Umožňuje získat čas, aniž by vytvářela nejistotu. Lidé vědí, že jste přítomní a že se vrátíte s jasností. To je často cennější než mluvit hned a nejasně.