Když se naděje vytratí: krátká scéna z běžné třídy
V úterý po obědě je třída neklidná. Dva žáci si dobírají spolužačku, další tři se smějí, někdo protočí oči. Hodina se táhne a ve vzduchu visí pocit, že věci nejdou dopředu. Možná to znáte: v takových chvílích slábne naděje, že se klima třídy dá zlepšit. Přístup Bena Furmana, jednoho z hlavních představitelů solution‑focused (na řešení zaměřeného) přístupu, nabízí cestu, jak udělat realistický restart – malými kroky, s respektem k tomu, co už funguje, a s důrazem na spolupráci. Cílem není velká revoluce, ale klidná změna, která se dá udržet – restart naděje krok za krokem.
Co z Furmana funguje ve škole: jádro přístupu v kostce
Ben Furman je známý především díky metodikám Kids’ Skills (dovednosti místo „problémů“) a ReTeaming (spolupráce týmu na uskutečnitelných cílech). Oba přístupy vycházejí z několika jednoduchých principů: 1) žák i učitel mají k dispozici zdroje ke změně; 2) změna se děje po malých krocích; 3) používaný jazyk utváří realitu; 4) i malé úspěchy je potřeba vidět a slavit.
Ve třídě to znamená převést „problém“ na dovednost, kterou se dá učit a trénovat, hledat výjimky (kdy se dařilo lépe) a zapojovat spojence – spolužáky i dospělé. Tím se obnovuje naděje, protože každý krok je konkrétní a dosažitelný. Když se drobné posuny zviditelní, třídní klima se mění méně nápadně, ale stabilně.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Nádech a restart: 5minutový mini‑postup do kterékoliv hodiny
- Zastavte se na 60 vteřin a pojmenujte jeden malý cíl pro následujících 20 minut (např. „více respektu v diskusi“, „dokončit práci v klidu“).
- Zeptejte se třídy na škále 0–10, kde teď jste.
- Vyžádejte si dva konkrétní návrhy „co by nás posunulo o půl bodu“.
- Vyberte jeden návrh a hned ho zkuste.
- Na konci hodiny se vraťte ke škále a pojmenujte, co se povedlo.Tento drobný rituál podporuje restart a naděje v něm roste: změna je viditelná, sdílená a dosažitelná. Čím častěji se rituál opakuje, tím více třída vnímá, že změna není náhoda, ale naučitelná dovednost.
Inspirace: Jak převod „problému“ na dovednost z Kids’ Skills zavést v učitelské praxi
V duchu Furmana zkuste nahradit věty „Máme problém s rušením“ otázkami „Jakou dovednost se teď potřebujeme ve třídě učit?“ a „Jak ji budeme trénovat?“. Možný postup: 1) Pojmenujte dovednost pozitivně („Čekám na slovo“, „Ptám se s respektem“, „Nechám druhého vyjádřit“). 2) Vysvětlete, proč má smysl se ji učit – pro jednotlivce, pro vás i pro celou třídu. 3) Najděte spojence – 2–3 žáky, kteří pomohou dovednost připomínat a oceňovat. 4) Domluvte se na malých krocích a případných „tajných signálech“ (např. dotek na lavici, gesto rukou). 5) Průběžně chvalte a oslavujte drobné posuny (10 sekund potlesku, pochvalná kartička, nálepka do společné tabule). Když třída vidí konkrétní pokrok, roste i naděje, že „to půjde“.
Květinová teorie v praxi: jak pěstovat změnu ve třídě
„Květinová teorie“ je jednoduchá metafora, jak vést změnu bez složité teorie. Květina potřebuje semínko (jasně pojmenovanou dovednost), půdu (bezpečné prostředí), vodu (pravidelný trénink), světlo (pozdvižení drobných úspěchů) a zahradníky (spojence).
Ve třídě si vytvořte „záhon“ – nástěnku, kde společně sledujete růst dovednosti. Každý malý posun je „zálivka“: pochvala, konkrétní ocenění, krátké sdílení „co dnes fungovalo“. Když dovednost „uvadá“, nepřidávejte tresty; vraťte se k otázce, co květině chybí – je cíl srozumitelný, není krok moc velký, máme dost spojenců? Přenesením jazyka do obrazu se zmenšuje tlak a zvyšuje se chuť dovednost pěstovat. Jde svým způsobem o gamifikaci učení třídních dovedností.
Modelová situace v krocích: tichý restart
Ráno před češtinou se dvě skupiny žáků slovně pošťuchují. Učitelka ví, že se to vleče už víc než týden. Místo výtky a ukončení situace použije škálovací otázku: a) „Když 0 je úplná hádka a 10 je klidná spolupráce, kde jsme teď?“ Třída se shodne kolem čísla 4. b) „Co by nás posunulo aspoň na 4,5 během dnešní hodiny?“ Děti navrhnou dva kroky: mluví jen ten, kdo drží „mluvící předmět“, a kdo skáče do řeči, sám shrne poslední větu spolužáka.
c) Po 15 minutách se otázka na škálu vrací; třída se shodne okolo čísla 5. Učitelka vždy konkrétně ocení příklady, kdy někdo splnil domluvený krok (např. neskákal do řeči), a společně zaznamenají „zálivku“ do květinového záhonu na nástěnce.
Změna je malá, ale viditelná – a naděje roste, protože třída zažívá pocit, že může změnu spoluřídit. Takto vypadá praktický restart.
Best practice box: 3 otázky, které znovu nastartují naději
- „Co už se daří aspoň trochu?“ – Hledejte výjimky; i malý moment ukazuje, že dovednost je naučitelná.
- „Podle čeho poznáme, že jsme o půl bodu výš?“ – Změnu vždy měřte konkrétně na pozorovatelném chování.
- „Kdo nám s tím může pomoci?“ – Spojenci stabilizují změnu a dodávají energii, když nadšení slábne. Tyto tři otázky jsou dostatečně jednoduché do jakékoliv hodiny a přitom dost účinné, aby nastartovaly realistický restart naděje.
Jak aplikovat „květinovou teorii“ v běžné třídě: 10minutové variace
• Po pojmenování dovednosti napište na tabuli tři „zálivky“ pro dnešek (např. čekám na slovo, shrnu cizí myšlenku, ptám se s respektem). • Zvolte dva „zahradníky“ – žáky, kteří sledují konkrétní příklady a na konci je připomenou. • V polovině hodiny krátká pauza: 60 vteřin tiché reflexe „co už dnes vyrostlo“. • Na konci hodiny krátké hlasování o jedné věci, která fungovala. • Do nástěnky záhonu přidejte samolepku nebo krátkou větu, co se dnes dařilo. Tento krátký protokol nepotřebuje zvláštní přípravu a pomáhá vytvářet udržitelný zvyk a změnu náhledu v očích třídy i vás.
Všimnout si signálů včas
Vnímání jemných náznaků je klíčové pro restart. Když učitel i třída rozpoznají drobné posuny i drobná zhoršení, mohou reagovat dřív. Tady pomůže čtení o tom, jak si všímat drobností v atmosféře třídy: skryté signály vyloučení. Propojením obou přístupů – pěstování dovednosti a včasné zachycení signálů – se zvyšuje šance, že naděje nezůstane jen slovem, ale promění se v novou praxi.
Jazyk, který tvoří realitu: drobné změny ve větách, velké změny v chování
V solution‑focused práci záleží na každém slově. Zkuste přeformulovat své obvyklé fráze: místo „Nerušte!“ třeba „Dáme si dnes šanci trénovat čekání na slovo.“ Místo „Této skupince se to moc nepovedlo“ použijte „Tahle skupinka potřebuje hledat způsoby, jak si lépe předávat slovo.“ Oceňujte konkrétně: „Všimla jsem si, že jsi počkal dvě vteřiny, než jsi reagoval – to je přesně ten krok, který nás posouvá.“ Jazyk naděje není měkký; je přesný, zdrojový a respektující. Když ho třída zažívá často, začne ho vůči sobě používat také.
Jak udržet restart: drobné rituály, které drží naději při životě
Změna není přímka. Budou dny, kdy se věci vrátí zpět. Proto se vyplatí mít pár rituálů: pondělní minikruh „co se minulý týden povedlo“, nástěnka s důkazy růstu, krátké „děkuju“ na konci hodiny za konkrétní přínos žáků. Právě tyto maličkosti udržují restart v chodu. Když se něco nedaří, nepřidávejte složité plány – vraťte se k malému kroku, který už se někdy povedl. Tím se vrací i naděje, protože třída zažívá vlastní vliv na situaci.
Nástroj, který posiluje jistotu ve složitých situacích
Když pracujete na dovednosti respektu a spolupráce, často narazíte na otázku, kde končí „škádlení“ a začíná šikana. V takových chvílích pomůže mít po ruce praktický, krátký a srozumitelný materiál. Krátký online trénink: Škádlení nebo šikana? nabízí 3 videa a pracovní listy s kazuistikami, které umožní rychleji se rozhodnout a jednat citlivě. V kombinaci s postupy výše získáte rámec pro restart naděje i pro bezpečnou reakci na rizikové chování.
Ještě jednou a konkrétně: kdy sáhnout po tréninku a kdy po květinové metafoře
Po tréninku sáhněte, když si nejste jistí hranicí chování a rozhodnutím, jak postupovat. Květinovou metaforu použijte, když máte jasno v cíli a chcete pěstovat dovednost v běžné výuce – bez dramat a dlouhých sezení.
Obě věci se doplňují: jasnost v posuzování situací snižuje zmatek a posiluje pocit bezpečí, pěstování dovednosti zase dává třídě pozitivní směr. Tak se restart změny přelévá do každodenní reality – tiše, ale vytrvale.
„První týden restartu“: konkrétní plán po dnech
• Den 1: Pojmenujeme dovednost a důvod, proč ji budeme učit (5 minut).
• Den 2: Škála 0–10 + dva návrhy na posun o půl bodu (3 minuty).
• Den 3: Volíme „zahradníky“ a zavádíme krátké ocenění na konci hodiny (2 minuty).
• Den 4: Aktualizace nástěnky – přidáme příklad chování, které se dařilo (2 minuty).
• Den 5: Minikruh „co fungovalo“ + domluva na další týden (5 minut).
V součtu méně než 20 minut práce – a přesto uvidíte restart změny v jazyce i chování.
Časté otázky (FAQ) učitelek a učitelů
Co když se změna po týdnu „zasekne“? Vraťte se k malému kroku, který už někdy vyšel, a zopakujte ho. Zeptejte se třídy, co by nás posunulo o půl bodu.
Co když „zahradníci“ ztratí motivaci? Rotujte roli po týdnech a nabídněte drobnou „oslavu“ – pochvalnou kartičku, možnost vybrat hudební podkres na práci.
Není to příliš „měkké“? Ne. Dovednost definujete pozorovatelným chováním, průběžně měříte škálou a dokumentujete důkazy růstu. To je velmi konkrétní a měřitelné.
Vše na jednom místě: jednoduchá pomůcka ke stažení do sborovny
Vytvořte si společný list „Restart naděje ve třídě“ – jednu A4 se strukturou: název dovednosti, důvod, škála teď–poté, dnešní malý krok, spojenci, důkazy růstu, termín minioslavy. Když bude list fyzicky k dispozici, přenos do praxe bude snazší. Bonus: společnou nástěnku záhonu můžete jednou za měsíc vyfotit a sdílet s rodiči – posílíte tak důvěru, že ve třídě se věci „hýbou“.
Shrnutí: restart je naučitelná dovednost
Naděje ve třídě neroste z prohlášení, ale z malých, viditelných kroků. V duchu Furmana převádíme problémy na dovednosti, hledáme výjimky, zviditelňujeme pokrok a slavíme drobné úspěchy. Květinová metafora pomáhá udržet jednoduchost: semínko (dovednost), půda (bezpečí), zálivka (trénink), světlo (ocenění), zahradníci (spojenci). Když se tyto prvky setkají, restart změny se stává každodenní realitou – a naděje už není prázdné slovo.
