Když máte pocit, že všechno funguje – ale přesto je něco ve vzduchu
Většina věcí se na poradě prochází hladce. Lidé přikyvují, plán se plní. Ale občas přijde moment, kdy si řeknete: „Něco tu nesedí. Ale nikdo nic neřekl.“ Nejde o výkon nebo o chybu v procesu. Jde o vztahovou strukturu, která je v pozadí. A kterou často přecházíme, protože ji nejde snadno změřit.
Tým není totéž co vztahová síť
Slovo „tým“ používáme běžně – ale spíš jako organizační označení. Vztahová síť je ale něco jiného: ukazuje, jak se jednotliví lidé skutečně propojují. Kdo s kým komunikuje, kdo se komu vyhýbá, kdo má ke komu důvěru.
Tyto vazby se v organigramu neobjeví – ale určují, jestli se lidé ptají, jestli si pomáhají, jestli se ozvou, když něco nefunguje.
Stáhněte si PDF 10 nejčastějších chyb při delegování a vyhněte se jim.
10 nejčastějších chyb při delegování
Udělejte první krok ke smysluplnější práci. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Důvěra není nástroj. Je to něco, co si mezi sebou lidé drží.
Nelze říct: „Začneme teď budovat důvěru.“ Lze ale mluvit o tom, co ji posiluje a co ji oslabuje. A pozorovat, jak se vztahová síť přirozeně rozvíjí nebo stahuje. Pokud budete číst dál, možná najdete jednu jedinou větu, která vám pomůže líp porozumět dynamice ve vašem týmu. Ne jako slogan, ale jako konkrétní poznatek, který si můžete spojit s tváří, situací nebo větou, která vám zůstala v hlavě.
Když delegování odhaluje, komu opravdu věříme
Delegování není jen organizační akt. Je to způsob, jak se skrze každodenní rozhodnutí ukazuje vztahová dynamika v týmu. Jak delegujeme, tak zároveň sdělujeme, co si myslíme o schopnostech, spolehlivosti a samostatnosti druhého člověka.
V situacích, kdy se úkoly přerozdělují, není klíčové jen co delegujeme, ale jakým způsobem a s jakou mírou důvěry. Někdy je rozdíl mezi tím, co zazní, a tím, co je slyšet. Například věta „Zvládneš to?“ může znít podpůrně, ale v tónu a kontextu může nést otázku, nikoliv ujištění.
Předávání odpovědnosti je nenápadný moment, ve kterém se ukazuje, co si o druhých opravdu myslíme. Jestli je necháme jednat po svém. Jestli počítáme s tím, že to udělají dobře i bez naší kontroly. Nebo jestli jim to raději připomeneme, přeformulujeme, překontrolujeme. A pak si řekneme: „Příště si to zase udělám sám.“
Někdy není důvěra zpochybněná výsledkem, ale tím, jak si věc rozdělíme.
Jak vypadá komunikace, která síť posiluje – a jak ta, která ji trhá
Komunikace je nosná síť důvěry. Nejde jen o obsah sdělení, ale o jeho tón, načasování, způsob i to, co zůstává nevyřčeno. V týmu se často nedorozumíme ne proto, že bychom nemluvili – ale protože jsme si nevšimli, co se říká mezi řádky.
Komunikace, která vztahy nese, není vždy formálně dokonalá. Ale bývá srozumitelná, přítomná a čitelná. Právě díky ní se z běžných interakcí stává prostor pro spolupráci – nebo pro tichý ústup.
Tabulka, kterou si můžete před sebe položit při zpětné vazbě nebo běžné poradě:
| Co vztahovou síť splétá | Co ji trhá |
|---|---|
| Věta „Tohle mi pomohlo, díky.“ | Věta „To snad nemyslíš vážně.“ |
| Otázka „Co si o tom myslíš ty?“ | Mlčení při nejasnostech |
| Sdílení drobné nejistoty | Sarkasmus, ironie |
| Nadhled nad konfliktem | Nálepkování („ty vždycky…“) |
| Otázka typu „Co potřebuješ, abys to mohl zvládnout?“ | Věta „Tohle je tvoje, udělej to.“ |
| Vysvětlení důvodu změny | Oznámení změny bez kontextu |
| Pozvání k diskuzi při zpětné vazbě | Jednostranná výtka bez možnosti reakce |
| Sdílení vlastní chyby jako inspirace | Vyzdvihování chyb druhých veřejně |
Bezpečný prostor není o „klidu“. Je o tom, že vím, že to uneseme.
Důvěra se nepozná tak, že je všude pohoda. Ale tak, že se ví, že se konfliktem dá projít. Že můžeme nesouhlasit, zasmát se vlastní chybě, říct „nevím“.
Zajímá-li vás, jak se vztah mezi důvěrou a atmosférou podepisuje na fungování týmu, může být užitečný článek Jak budovat psychologickou bezpečnost.
Co když se už síť přetrhává?
Někdy nestačí síť jen opečovávat – ale přiznat si, že se některé její části začínají trhat. Prvním signálem často není otevřený konflikt, ale ticho. Lidé přestávají komentovat, přestávají se ptát, přestávají se zajímat. Ne proto, že by se rozhodli být pasivní – ale protože necítí, že jejich hlas něco znamená.
Pokud se chcete podívat, jak se vztahová nedůvěra nenápadně projevuje v každodenních interakcích, může vám pomoci článek Tichá nedůvěra jako sabotér spolupráce.
Situace, kdy vztahová síť rozhodla víc než pravidla
- Nový vedoucí, který začal všechno vysvětlovat – a kolegové se uzavřeli.
- Zaměstnankyně, která po několika větách podpory změnila přístup ke kolegyni, kterou považovala za „problémovou“.
- Vedoucí, který změnil styl komunikace od „přesvědčování“ ke kladení otázek – a atmosféra porad se změnila z obranné na spolupracující.
- Nový člen týmu, kterému někdo aktivně pomohl zorientovat se hned v prvních dnech – a ten díky tomu rychle našel své místo a užitečnost pro tým.
Vztahovou síť lze kreslit. A to doslova.
Je tady paradoxně „hra“ pro tým: Nechte každého nakreslit kruh, který znázorňuje jeho vlastní vztahovou síť v týmu. Do středu umístí sebe a kolem sebe zakreslí ty, kteří jsou součástí týmu – vzdálenost je o vlastním pocitu dotyčného. Kam je umístí, je na nich. Zároveň je propojí nějakým způsobem se sebou samotným (případně i kolegy mezi sebou). Symboly, šipky, čáry, tečky, kruhy aj. – spojení mezi nimi znázorní i intenzitou.
Otázky, které mohou pomoci určit způsob zaznačení propojení (vazby) dle charakteru:
- S kým mluvím bez přetvářky, beze strachu, že to bude použito proti mně?
- Komu bych zavolal, kdybych potřeboval rychle a bezpečně něco vyřešit?
- S kým sdílím nápady nebo nejistoty, aniž bych přemýšlel, jak to zní?
- Kdo mě pravidelně podporuje – třeba i drobným zájmem nebo poznámkou?
- U koho vím, že by se mě v nepřítomnosti zastal – nebo by alespoň nebyl zticha?
- Je to spojení spíš formální (pracovní), nebo se do něj promítá i osobní rovina?
- Jak často spolu mluvíme? A o čem nejčastěji?
- Cítím se po kontaktu s tímto člověkem spíš silnější – nebo unavenější?
Poté je možné kruhy sdílet – anonymně, otevřeně nebo na individuální schůzce, podle kontextu. Vzniká tak prostor pro reflexi: Kdo zůstává mimo? Kde síť sílí? A kdo je klíčovým spojovacím prvkem? Nebo co nás spojuje? Kde jsou společné a odlišné prvky? Jak některé „aha momenty“ můžeme využít v běžném dni?
Na reflexi by ale neměl zapomenout nikdo – ať už je pro ni prostor ve skupině, nebo si ji každý udělá sám.
- Které vazby v síti působí nejpevněji – a čím to je?
- Kde cítíte spojení, které je silné – a díky čemu vlastně vzniklo?
- Máte někde spojení, které bylo kdysi silnější než teď? Co se tehdy dělo jinak?
- Kde by pomohlo víc se zajímat, víc vysvětlovat, víc naslouchat?
- Co by mohlo být malým krokem k tomu, aby se některé spojení posílilo?
Otázka na závěr: Jak vypadá vaše síť? Kde je hustá? Kde se naopak začíná trhat?
10minutové sdílení: „Kdy mi někdo zpříjemnil den“
Každý ve skupině si vybaví moment, kdy mu někdo v průběhu poslední doby nějak zpříjemnil den. Pak se o to podělí. Hra nemá výsledek. Ale vytahuje na povrch to, co drží vztahovou síť pohromadě.
Pokud potřebujete na chvíli vystoupit z role a podívat se jinak
Může pomoci krátký Online trénink: Jak zvládat každodenní nároky ve vedení. Není nový nástroj, ale spíš zastavení. Možnost podívat se na svůj den, vztahy i roli trochu jinak – a možná si ujasnit, co mi už funguje, jen jsem si toho nevšiml. Netrvá dlouho a nikoho k ničemu nenutí.
Co se dělá s emocemi, když se něco nepovede?
Důvěra se nejvíc ukazuje v tom, co děláme po chybě. Pokud se chcete podívat na zacházení s emocemi z jiného úhlu, může vás zaujmout článek Zacházení s emocemi při nezdaru.
