Když se chyba stane: začátek všeho, nebo konec důvěry?
Ve firmě probíhá porada. Prezentace nefunguje, čas se natahuje, více lidí mluví najednou. A pak to přijde: vedoucí přiřadí odpovědnost za chybný postup kolegovi, ale ukáže se, že rozhodnutí padlo přímo od něj. Ticho. Nikdo nic neřekne, ale něco se změní. Nepatrně. Neviditelně. A právě v těchto momentech se láme důvěra v týmu.
Ticho po otázce – moment, kdy tým čeká
„Takže kdo to vlastně odsouhlasil?“ zeptá se nenápadně jeden z kolegů. Míč je na stole. Ví, že se to stalo. A čeká, jestli to řekne on, nebo vedoucí. Když odpoví ten druhý, posune se celá atmosféra. Členové týmu nejsou naivní. Vědí, že chybovat je normální. Ale záleží, jak se s tím naloží.
„Tohle jsem měl říct jinak.“ A co teď?
„Možná jsem to měl udělat jinak,“ řekne tiše. Nejde o teatrální omluvu. Spíš o poznání, které přichází, když má člověk prostor si věci srovnat – a připustit si, co opravdu zaznělo, co nezaznělo, a co tím ostatní mohli slyšet.
Proč je přiznání tak složité, i když je to zdánlivě maličkost
Vedoucí často cítí odpovědnost za výsledky a má pocit, že chyba ho oslabí v očích druhých. Ve skutečnosti však právě tím, že pojmenuje realitu bez vytáček, dává druhým důležitý signál: „Můžeme se spolu bavit na rovinu.“ A to je víc než bezchybnost.
Stáhněte si PDF 10 nejčastějších chyb při delegování a vyhněte se jim.
10 nejčastějších chyb při delegování
Udělejte první krok ke smysluplnější práci. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
3 způsoby, jak přiznání chyby může nechtěně uškodit
Předčasné zpytování: Někdy vedoucí začnou s omluvami příliš rychle a znejistí kolegy, kteří ještě situaci ani plně nepochopili.
Obecnost místo konkrétnosti: „Něco se pokazilo, asi jsme to nezvládli.“ Těžko se reaguje na mlhavé formulace.
Přílišná snaha to hned napravit: Místo aby nechal prostor pro reakci, vedoucí přichází s dalšími pokyny. Výsledek? Tým nemá čas zpracovat, co se stalo.
Co skutečně buduje důvěru – a co ne
Důvěra neroste z dokonalosti, ale z konzistentního chování. Lídr, který přizná chybu bez dramat, dává signál, že věří lidem, že to unesou. Žádné velké omluvy, ale jasné: „Díval jsem se na to zpětně a vím, že jsem rozhodl jinak, než by bylo užitečné. Za to se omlouvám.“
Rozhovor jako prostor, kde se chyba přetaví v partnerství
Dobrý rozhovor nezačíná slovy „Musím ti něco říct.“ Začíná pozorným nasloucháním. Vedoucí se neptá: „Proč jsi to udělal takhle?“ Ale: „Jak jsi to viděl ty?“ Tady vzniká prostor, kde přiznání chyby není slabost, ale respekt.
Jak delegování souvisí s přiznáním chyby
Když vedoucí předává odpovědnost, dělá to v domnění, že věci poběží podle plánu. Ale plány se mění. A pokud v průběhu nepřizná, že se rozhodl jinak, nebo opomenul něco sdělit, vzniká zmatek. V takové situaci může být vhodné říct například: „Původně jsem to delegoval na Marka, ale situace se změnila a udělal jsem zásah do jeho zadání. Neřekl jsem to dost jasně – a to jde za mnou.“ Nejde o to se obviňovat nebo obhajovat, ale uznat realitu. Kolega tak dostane zprávu, že nebyl ponechán ve špatném světle. A tým vidí, že odpovědnost zůstává tam, kde má.
Chyba jako vstupenka k dospělé spolupráci
Když vedoucí mluví otevřeně, dává ostatním povolení udělat totéž. V takovém prostředí se nehledá viník, ale další krok. Dospělost v komunikaci nezačíná v pravidlech, ale v odvaze říct: „Tady jsem to nezvládl dobře.“
Best practice: Co se osvědčilo lídrům, kteří důvěru neztratili
- Sdílejí situaci bez zbytečných slov.
- Pojmenují, co bylo jejich odpovědností.
- Ptají se: „Jak to vnímáš ty?“, ne: „Chápeš, co jsem myslel?“
- Neuzavírají rychle – nechávají prostor, aby to doznělo.
Někdy pomůže na chvíli zpomalit a slyšet něco jinak
Každý den jeden krátký impuls, který nenutí nic měnit. Jen dá prostor si věci ujasnit. Možná poznáte něco, co už děláte dobře. Někdy stačí jediná věta, která v daný den zazní jinak než obvykle. V pětidenním online tréninku nenajdete nic k opakování, je to jiný úhel pohledu. Když člověk nepotřebuje řešit všechno, ale chce se zastavit u toho, co mu už funguje, hodí se příležitost v klidu si to projít. Třeba na konci dne. Jen jako prostor pro sebe.
Témata, která často souvisejí s přiznáním chyby
Transparentní komunikace stojí na mnoha drobných momentech – nejen na tom, co říkáme, ale i jak reagujeme, když ostatní přestanou naslouchat. Pokud hledáte další inspiraci:
- Co pomáhá, když tým ztrácí pozornost a důvěru – Co dělat, když lidé přestali naslouchat
- Jak posílit kulturu, kde se o věcech mluví otevřeně – Nastavení nové komunikační kultury
- Proč má bezpečné prostředí větší váhu než dokonalé řeči – Jak budovat psychologickou bezpečnost
Otázky pro vaši práci s důvěrou
- Co byste udělali jinak, kdybyste věděli, že důvěra vydrží?
- Kdy naposledy jste uznali vlastní chybu – a co jste díky tomu získali?
- Čeho se nejvíc obáváte, když máte přiznat omyl?
- Jaký typ sdílení chyby od ostatních ve vás budí respekt?
- Co by vám pomohlo, aby byl rozhovor o chybě přínosný pro obě strany?
Někdy není třeba říkat víc – jen včas říct dost
V komunikaci nejde o to, mít poslední slovo. Ale o to, jestli se s ní dá pokračovat. A právě přiznání chyby může být momentem, kdy se rozhovor neuzavře, ale otevře.
