Když růst není samozřejmost
Ve škole se často potkáváme s okamžiky, kdy se učení zastaví. Děti odpovídají jednoslovně, atmosféra ztěžkne a i ten nejlepší plán hodiny se najednou tříští o realitu. V takových chvílích má člověk chuť sáhnout po osvědčených postupech, přidat úkoly nebo zpřísnit pravidla. Přesto může pomoci jiná cesta: drobné, promyšlené kroky, které podporují růstový mindset a opírají se o každodenní praxi. Růstový mindset vnímá učení jako proces, který se vyvíjí. Podpora není o velkých gestech, ale o jemném, trpělivém vedení – a to platí jak pro žáky, tak pro nás dospělé. Když se soustředíme na malé změny, vytváříme prostředí, kde se chyby stávají zdrojem poznání, ne důvodem ke strachu. A právě toto prostředí je základem, ve kterém se učení stává smysluplnou součástí společného dne.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Co vlastně znamená růstový mindset ve škole
Růstový mindset je způsob, jak přemýšlíme o učení, podpoře a svých možnostech. Nejde o módu ani o „americký“ koncept, ale o velmi praktickou dovednost: naučit se vidět úsilí, strategii a vytrvalost jako hodnotu. Ve třídě se projevuje tím, že děti rozumí, proč se učí, umí si pojmenovat drobné pokroky a nebojí se experimentovat. Pro učitele to znamená posun od „musím vše vysvětlit“ k „společně objevíme, jak na to“. Když přijmeme, že učení je proces, ve kterém se přirozeně objevují omyly, začne se měnit i klima třídy. Děti vnímají, že se mohou ptát, zkoušet a hledat vlastní cestu. Podpora se pak neomezuje na pochvalu jedničky, ale na uznání cesty, která k ní vedla. To vše se promítá do větší odvahy i klidu – a to je půda, kde může růst zakotvit.
Proč někdy růst brzdíme – nevědomky
Ve snaze učení zrychlit ho někdy vlastně nevědomky brzdíme. Když chválíme jen výsledek, posilujeme u dětí obavu, že chyby jsou selhání. Je to jako prozradit konec detektivky předčasně.
Když dáváme příliš mnoho úkolů najednou, oslabujeme jejich důvěru, že to zvládnou. Když reagujeme na neklid v hodině především zákazem, děti se mohou snažit „nevyčnívat“, místo aby se soustředily na skutečné učení.
Přitom stačí několik malých posunů: jinak formulovaná pochvala, krátký prostor na vydechnutí, jasnější struktura. Tyto kroky nepřidávají práci navíc, spíše uhlazují cestu, aby se žáci i učitel cítili bezpečněji. Bezpečí v hodině nevzniká samo – je výsledkem vědomých voleb: jak se ptáme, jak reagujeme na omyly, jak přerozdělujeme pozornost.
Pět malých kroků, kterými můžete měnit klima třídy
Níže najdete pět praktických kroků, které pomáhají rozvíjet růstový mindset, zvyšují chuť do učení a posilují vzájemnou podporu. Každý krok je rozpracovaný do hloubky: proč funguje, jak ho zavést, co si pohlídat a jak vypadají konkrétní věty, které můžete použít hned zítra. Vyberte si jeden, vyzkoušejte ho a sledujte, co se začne dít – malý krok dnes často otevře dveře k dalším změnám.
1. krok: Proměňte pochvalu v povzbuzení
Pochvala je silný nástroj, ale její účinek záleží na tom, co přesně oceňujeme. Když chválíme výsledek („Jsi šikovný, máš to správně“), děti se mohou bát, že příště očekávání nenaplní. Když chválíme proces („Všimla jsem si, že jsi zkusil tři způsoby, než jsi na to přišel“), posilujeme odvahu zkoušet. Povzbuzení zkuste soustředit na úsilí, strategii a vytrvalost – tím podporujete vnitřní motivaci. Ve třídě to funguje jako posun v „optice“: místo „správně/špatně“ se učíme mluvit o „cestě, která vede dál“. Tato změna zvyšuje chuť učit se a snižuje úzkost z chyb.
Jak začít:
- Vyberte si jednu hodinu týdně, ve které budete vědomě sledovat proces. Předem si sepište tři věty zaměřené na strategii a úsilí.
- Vyměňte obecné „dobrá práce“ za konkrétní popis: „Opravila jsi si výpočty podle nápovědy, to je dobrá cesta.“
- Zaveďte rituál „oceň si proces“: na konci činnosti vyzvěte děti, aby samy pojmenovaly jeden malý krok, který jim pomohl.
Co si pohlídat:
- Povzbuzení není „cukrování“. Buďte konkrétní a věcní. Zaznamenejte strategii („vyzkoušela jsi jiné pořadí kroků“), ne povahu („jsi šikovná“).
- Nemluvte jen k těm nejviditelnějším žákům. Všímejte si drobného pokroku u tichých dětí – i malý posun je učení.
Věty do praxe:
- „Vidím, že ses vrátil k zadání a vyčetl z něj nápovědu. To můžeš použít i příště.“
- „Nešlo to napoprvé, ale zkusila jsi to jinak – to je přesně cesta, která podporuje učení.“
- „Dneska jsi vytrval, i když to drhlo. Řekni nám, co ti pomohlo pokračovat.“
Miniaktivita: „Stopaře strategie“ – dvojice dětí si navzájem popíše, jaký postup zvolily při řešení úlohy. Učitel sbírá příklady strategií na tabuli. Vzniká společná mapa cest k řešení, kterou lze využít i v dalších hodinách. Tím se přirozeně podporuje růstový mindset i spolupráce.
2. krok: Sdílejte vlastní nejistotu a postup učení
Děti rychle vycítí, jestli je ve třídě prostor na chybu. Když učitel s respektem ukáže, že i on se učí, snižuje se tlak na perfektní výkon. Nejde o to „dělat chyby schválně“, ale transparentně ukazovat myšlení: jak hledáme řešení, jak reagujeme, když to nejde. V bezpečném prostředí se žáci více ptají, vyjednávají a sdílí strategie – a to zvyšuje jejich samostatnost.
Jak začít:
- Jednou týdně si připravte krátkou „ukázku myšlení nahlas“: řešte úlohu a komentujte své kroky. Mluvte o tom, co vás znejistilo a co vám pomohlo.
- Požádejte děti, aby zkusily totéž v malém: „Kdo nám popíše, jak přemýšlel u druhého příkladu?“
- Zaveďte kartičky „Co jsem dnes zkusil jinak“ – děti si na ně zapisují drobný experiment, který během hodiny udělaly, a sdílí ho na konci.
Co si pohlídat:
- Sdílení nejistoty není vyprávění o osobních problémech. Přidržte se učiva a učebních strategií.
- Po sdílení vždy ukažte další krok („Co z toho využijeme příště?“), aby třída cítila směr a oporu.
Věty do praxe:
- „U této rovnice jsem se zarazila. Pomohlo mi přepsat si ji do jednodušší podoby. Zkusíte to taky?“
- „Nejsem si jistý, jestli ten graf čtu správně. Jak byste na to šli vy? Pojďme dát dohromady tři možnosti.“
- „Dneska jsem použila jiné rozdělení do skupin než obvykle. Pozorujte, co se změní v jiných skupinách, a řekněte mi to v závěrečné reflexi.“
Miniaktivita: „Myšlení nahlas ve dvojicích“ – žáci pracují ve dvojici, jeden řeší úlohu a mluví nahlas, druhý zapisuje klíčové kroky. Na konci si role vymění a společně shrnou, která strategie jim nejvíc pomohla. Aktivita rozvíjí učení i podporu mezi dětmi.
3. krok: Vytvářejte prostor pro malé pokusy a bezpečné omyly
Bez možnosti vyzkoušet si věci nanečisto je růst pomalý. Malé pokusy dávají dětem jistotu, že mohou zvolit jinou cestu a přitom „nic nezkazit“. Učení se tak mění z plnění zadání na objevování. Když nastavíme jednoduchá pravidla bezpečného pokusu, roste ochota riskovat v malém a zlepšuje se spolupráce. Možnosti pokusů nejsou extra čas navíc, spíše jiná forma práce se stejným učivem – a to často přináší lepší pochopení.
Jak začít:
- Před testování znalostí (např. písemnou prací) nabídněte 2minutové „zkusmo-kolo“: děti si úkol otestují část zadání bez známky a bez hodnocení, jen s krátkou zpětnou vazbou.
- Zaveďte pravidlo „dvou pokusů“: u některých úloh povolte opravu; hodnotíte posun mezi prvním a druhým řešením.
- Vytvořte „stanice nápovědy“: kartičky s tipy, jak postupovat (přečti si zadání nahlas, rozděl si úlohu na kroky, zkontroluj příklad opačným postupem). Tyto stanice posilují samostatnost a podporu bez neustálého čekání na učitele.
Co si pohlídat:
- Jasně oddělte zkoušku od ostré verze. Děti se pak učí využít pokus k učení, ne k honbě za body.
- Sledujte čas – pokusy musí být krátké, aby nezahltily hodinu. V malém jsou účinné a udržitelné.
Věty do praxe:
- „Teď si to zkusíme nanečisto. Potom si řekneme, co komu pomohlo. Teprve pak půjdeme na ostrou verzi.“
- „Dnes má každý možnost druhého pokusu. Zajímá mě, co změníte a proč.“
- „Když se zaseknete, použijte nejdřív stanici nápovědy, až potom se ptejte mě. Chci, abyste si vyzkoušeli vlastní cestu.“
Miniaktivita: „Galerie omylů“ – na nástěnku anonymně pověsíte běžné chyby, které třída při řešení dané látky dělá (přepsané bez jmen chybujících), a společně je rozklíčováváte. Děti zjišťují, že se pletou všichni – a hlavní je, co uděláme dál. Tím se přirozeně buduje podpora a mění se vztah k chybám.
4. krok: Učte se společně – nejen vyučujte
Když se ve třídě stírá hranice mezi tím, kdo „ví“, a tím, kdo „se učí“, rozvíjí se zodpovědnost a spolupráce. Učitel zůstává průvodcem, ale dává žákům prostor, aby přicházeli s vlastními strategiemi a otázkami. Učení se tak mění na společný projekt, kde každý přináší kousek řešení. Tento posun posiluje vnitřní motivaci, podporu mezi dětmi i jejich dovednost vysvětlit postup druhým – a to je dovednost, která přirozeně rozvíjí růstový mindset a prohlubuje učení.
Jak začít:
- Zaveďte role ve skupině: „tazatel“ (ptá se na postup), „zapisovatel“ (tvoří záznam řešení), „kontrolor“ (hledá chyby a navrhuje opravu), „mluvčí“ (shrne strategii pro třídu).
- Pracujte s krátkými „mikrolekcemi“ od dětí: na konci hodiny jeden žák vysvětlí v 90 sekundách postup, který se mu osvědčil.
- Zařaďte „peer-feedback“: dvojice si vymění řešení a dají si zpětnou vazbu podle třech jednoduchých otázek („Co fungovalo? Co bych zkusil jinak? Jaký bude další krok?“).
Co si pohlídat:
- Role pravidelně střídejte, aby se všichni učili všechny dovednosti. Jen tak roste samostatnost napříč třídou.
- Zpětná vazba musí být věcná a laskavá – zaměřená na postup, ne na osobu. Udržuje to bezpečí a zájem o učení.
Věty do praxe:
- „Nechte mluvčího shrnout vaši strategii. Všímejte si, co by se dalo zopakovat příště.“
- „Tazatelé, připravte dvě otázky, které posunou řešení dál. Zkuste se ptát na kroky, ne na výsledek.“
- „Kontroloři, hledejte jednu věc, která by šla vylepšit, a navrhněte konkrétní změnu.“
Miniaktivita: „90 sekund pro strategii“ – na konci hodiny vyberete jeden tým, který v bodech a stručně shrne svůj postup. Ostatní týmy doplní jednu věc, kterou si chtějí vyzkoušet příště. Tím se prohlubuje učení i sdílení.
5. krok: Oslavujte proces, ne jen úspěch
Rituály, které si všímají cesty, dávají dětem signál, že učení je maraton, ne sprint. Oslavovat proces neznamená ignorovat výsledek, ale vyvážit pozornost: všimnout si vytrvalosti, odvahy zkusit novou strategii, schopnosti požádat o pomoc. Takové drobné rituály zvyšují klid ve třídě, posilují vztahy a dělají z učení společnou věc. Díky nim se i náročné dny dají vnímat jako součást dlouhodobé cesty – a to je klíčová podpora pro děti i pro učitele.
Jak začít:
- Na konci probíraného celku udělejte 5minutové kolečko „co mi šlo a proč“ – děti pojmenují jednu strategii, kterou zkusily, a jeden moment podpory od spolužáka v daném tématu.
- Vytvořte „deník pokroků“: žáci si vedou krátké zápisky o tom, co se naučili a jak na to přišli. Jednou za měsíc se k nim vrátíte a společně hledáte vzorce, které fungují.
Co si pohlídat:
- Dbejte na to, aby se do rituálů zapojily všechny děti – někomu pomůže psaní, jinému mluvení. Nabídněte různé formy vyjádření.
- Neporovnávejte děti mezi sebou. Oslava je osobní a vztahuje se k vlastnímu posunu.
Věty do praxe:
- „Dneska oceňuji, jak jste společně hledali různé cesty. To je přesně přístup, který posiluje učení i vzájemnou podporu.“
- „Podívejte, co jste si zapsali před měsícem. Co z toho dnes děláte automaticky? To je váš růst.“
- „Kdo dnes zažil malý neúspěch, který mu něco ukázal? Pojďme si říct, co jsme se z toho naučili.“
Miniaktivita: „Most z minulého na další týden“ – žáci si na lísteček napíší jednu strategii, kterou chtějí příští týden zkusit. Lístky zůstanou ve třídní krabičce a na začátku dalšího týdne se k nim vrátíte. Tak se pěstuje kontinuita a zvyklost dělat malé kroky.
Praktické aplikace z českých škol
Například ranní reflexe v kruhu: pět minut, kdy si třída nastaví realistický cíl pro dnešní učení („Dnes zkusím vysvětlit postup kamarádovi“). Nebo „tichý start“ – první tři minuty samostatná práce na krátkém, známém úkolu, která dětem pomůže plynule přejít do pracovního režimu. Osvědčují se i „mapy strategií“ na nástěnce, kde sbíráte postupy, které se ve třídě osvědčily (dělení slov, rozklad slovních úloh, věty pro učení jazyků). Děti pak mají přirozenou oporu a učí se, že dobré nápady patří všem. Takové drobnosti posilují růstový mindset, zvyšují kvalitu učení a vytvářejí kulturu podpory, ve které se učí lépe i dospělým.
Když se růst zastaví: jak podpořit sebe i děti
Někdy se i přes snahu nedaří. Děti jsou unavené, třída neklidná a vám ubývá energie. Pomáhá na chvíli ubrat: kratší bloky, jasnější zadání, více času na procvičení. Znovu si připomeňte, že růstový mindset není sprint za výsledky, ale dlouhá cesta s odbočkami. V těchto chvílích bývá užitečné sáhnout po inspiraci, která vrací naději a dává směr. Pokud hledáte text, který pomůže třídu jemně znovu nastavit, může být přínosné prozkoumat odstavec věnovaný tématu restartu ve článku Třída, která se učí i v loučení – navazuje na motivy restart, změna, naděje a pomáhá dát chaosu srozumitelný rámec. Takové propojení témat podporuje kontinuitu a ukazuje dětem, že konec něčeho je často začátkem dalšího učení.
Kde hledat oporu v praxi
Kromě kolegů a komunit ve škole se vyplatí mít po ruce i krátké, praktické zdroje, které pomáhají v situacích, kdy se chování dětí láme mezi běžným škádlením a něčím vážnějším. V takových chvílích je klíčová rychlá orientace, jasné rozlišování a citlivá komunikace se třídou. Pokud potřebujete stručný a použitelný rámec, může být užitečný Krátký online trénink „Škádlení nebo šikana?“ – kombinace krátkých videí a pracovních listů s kazuistikami, která se dá projít i v náročném týdnu. Neřeší všechno, ale nabídne oporu a konkrétní kroky, které můžete využít hned zítra, včetně jazykových formulací pro klidné vedení rozhovoru. (Zmíněný trénink je vhodné propojit s třídními rituály a mapou strategií, aby se poznatky přirozeně propsaly do každodenní praxe.)
FAQ: Co dělat, když to nefunguje
Děti to odmítají. Zkraťte aktivitu a zpřesněte zadání. Nabídněte dvě cesty k cíli a nechte žáky zvolit si. Vysvětlete, proč to zkoušíte – když rozumí smyslu, roste ochota spolupracovat.
Nemám podporu od kolegů. Začněte malým krokem ve vlastní třídě a výsledky sdílejte konkrétně (co se změnilo v chování, jaký byl dopad na učení). Praktické ukázky přesvědčí víc než dlouhá argumentace. Nabídněte nejmenší možnou drobnost, kterou mohou kolegové ve svých hodinách vyzkoušet – a která u vaší třídy podpoří posun.
Děti se bojí ozvat. Zaveďte anonymní lístky s otázkami nebo „parkoviště dotazů“ na nástěnce. Respektujte individualitu – někomu pomáhá mluvit, jinému psát. Každá forma výrazu je platná součást učení.
Ve třídě se objevuje škádlení a nejsem si jistá hranicí. Využijte krátké orientační body: kde, kdy a jak často se to děje, kdo je u toho, co je záměrem. Pokud cítíte nejistotu, sáhněte po stručném rámce popsaném v tréninku „Škádlení nebo šikana?“, který nabízí kazuistiky a konkrétní jazyk pro klidné pojmenování situace i nastavení dalších kroků.
Malý krok dnes, velká změna zítra
Podpora růstu není o dokonalosti, ale o malé každodenní disciplíně. Když si vyberete jediný krok z tohoto textu a vyzkoušíte ho zítra, uděláte přesně to, co dává dlouhodobý smysl: učení se stane dostupnějším, klidnějším a přirozenější součástí dne. Všímejte si procesů, sdílejte strategie, dovolte si malé pokusy, učte se společně a oslavujte cestu.
Postupně se promění nejen klima třídy, ale i vaše vlastní jistota. To je růstový mindset v praxi – ukotvený v realitě, přesto plný naděje. Tento přístup dává dětem i dospělým pocit autonomie, smyslu a zvyšuje důvěru ve vlastní zdroje – přesně to, co ve škole potřebujeme.
