Příběh z první hodiny ve třídě
Na začátku školního roku se třída teprve „znovu skládá“. Děti si hledají své místo, vztahy se posouvají a učitel čte jemné signály, které rozhodnou o klimatu na měsíce dopředu. Představte si ráno, kdy dvě děti na sebe zbytečně pokřikují a třetí do toho hlučně bubnuje tužkou. Obvyklá reakce by byla napomenutí, pravidla a možná i trest.
Přístup solution focused však nabízí jinou cestu: místo „co je špatně“ se učitel ptá „kdy už to někdy fungovalo“ – a hledá drobnou výjimku, která se dá zopakovat. V jedné třídě to byla situace z výtvarné výchovy, kdy stejné děti společně v tichosti uklízely papíry. Právě tam se objevilo něco, o co se lze opřít: tichá spolupráce, která už existuje.
Tahle malá vzpomínka není trik ani zázrak. Je to praktická stopa. Když ji učitel zachytí, může s ní pracovat bez obviňování nebo štítků. Děti slyší, že něco zvládly, a že to, co se povedlo „tam“, lze přenést „sem“. Začátek školního roku je ideální chvíle, kdy z podobných výjimek skládat první společná pravidla – ne jako seznam příkazů, ale jako popis toho, co už ve třídě zvládáme. Koučovací styl dává dětem hlas a buduje zodpovědnost: nedohadujeme se o viníkovi, ale pojmenováváme, co chceme udržet a kdy se nám to už povedlo.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Proč začít hledáním výjimek
Solution focused přístup se soustředí na to, co funguje, byť jen v náznaku. Místo rozpitvávání problému zkoumá okamžiky, kdy se věci vyvíjely o kousek lépe – a hledá, co přesně tehdy pomohlo. Z pohledu třídy je to úleva: méně teorie, méně nálepek, více konkrétních kroků, které se dají vyzkoušet hned zítra. V prvních týdnech nového školního roku mají výjimky mimořádnou hodnotu – třída se teprve ladí a malé úspěchy lze snadno proměnit v novou normu.
Když jako učitel zvolíte koučovací styl, otázkami vedete děti k vlastnímu myšlení: „Co jste dělali jinak? Jak jste poznali, že to funguje? Kdo si toho všiml?“ Děti nejsou pasivními příjemci pravidel, ale spolutvůrci. To posiluje jejich vnitřní motivaci a zároveň snižuje tlak na vás. Solution focused není o pozitivním myšlení za každou cenu; je o důsledném hledání užitečných detailů, jež dají směr dalším krokům.
Výjimky nejsou náhoda
Mohou vypadat maličké – o přestávce se dva „věční rivalové“ domluvili na rozdělení míčků; během skupinovky se obvykle hlasitá žákyně ozývala méně a víc poslouchala; třída, která běžně spěchá, tentokrát v tichosti dokončila úkol. Výjimky se objevují tam, kde je prostor, jasná zadání a bezpečné vztahy. Na začátku školního roku je proto dobré dávat dětem situace, v nichž se mohou opřít o své silné stránky: jednoduché struktury, jasný čas a možnost volby. Když výjimky zachytíte, nechte si je vyprávět – děti často popíší drobnosti, které by dospělému unikly.
Rozdíl mezi náhodou a smysluplným vzorcem je v opakovatelnosti. Náhoda se těžko zopakuje, ale užitečná výjimka má své „když–tak“: když jsme si rozdělili role, nikdo nevyčníval; když jsme měli jasný limit, skončili jsme včas; když jsem dostal šanci zůstat chvíli stranou, nekonfliktil jsem.
V praxi může pomoci krátký „deník výjimek“ – pár řádků k tomu, kdy už to někdy fungovalo, co bylo jinak a co z toho lze příště udělat znovu. Takový deník je skvělým podkladem pro společné ladění třídních dohod.
Jak poznat dobře využitelnou výjimku
Užitečná výjimka má několik znaků: je konkrétní, popsatelná a vztahuje se k chování, které se dá zopakovat. Zpětně ji rozpoznáte podle toho, že si jí všimlo více lidí (nejen učitel), že byla dosažitelná bez složitých pomůcek a že její mechaniku lze vysvětlit v jednoduché větě.
Méně, ale stále užitečné jsou výjimky založené na „náhodné okolnosti“ – třeba když byla polovina třídy nemocná – nebo na jednorázové odměně.
Zde hledejte okamžiky, kde sehrály roli dovednosti dětí: jak se domluvily, jak si všimly signálu, jak použily pravidlo „po jednom“.
Při rozhovoru s dětmi si všímejte tří rovin: situace (kde a kdy se to stalo), chování (co kdo dělal jinak) a podmínek (co pomohlo, aby to šlo).
Jak z výjimky vytáhnout pravidlo
Když máte výjimku, následuje „destilace“ – převod konkrétní zkušenosti do společně pochopitelného pravidla. V solution focused přístupu to děláme otázkami jako: „Co přesně z toho bychom chtěli dělat častěji?“ „Jak by to vypadalo zítra o velké přestávce?“ „Podle čeho poznáme, že se nám to daří?“
Cílem je najít takovou formulaci, kterou děti chápou a dovedou ji žít. Místo „Nekřičíme“ tak vznikne „Mluvíme na sebe ve vzdálenosti max. dvou metrů a po jednom“ nebo „Při skupinové práci nezačneme pracovat, než si určíme role“.
Pravidlo se z výjimky stává ve chvíli, kdy se propojí s opakovatelnými podmínkami: prostor, čas, role, signály. Zapište je stručně na viditelné místo a nechte děti navrhnout, jak budou připomínat dodržování – třeba gestem, heslem nebo kartičkou.
Když pravidlo vychází z něčeho, co už fungovalo, má jinou váhu: děti v něm poznají vlastní zásluhu, ne příkaz shora. Koučovací styl pomáhá udržet tón spolupráce – vy se ptáte, oni navrhují, společně testujete a ladíte.
Koučovací styl učitele na začátku roku
Začátek školního roku je pro koučovací styl přirozeným hřištěm. Dáváte dětem rámec, ale ponecháváte prostor pro vlastní volbu a odpovědnost. Místo vyčerpávajících promluv používáte cílené otázky: „Co vám pomáhá začít v klidu?“ „Která pravidla opravdu potřebujeme hned?“ „Kdo nám zítra připomene rozdělení rolí?“
Tím posouváte třídu od čekání na pokyny k samostatnosti. Zároveň tím šetříte energii – řešíte méně konfliktů, protože mnoha z nich předcházíte.
Koučovací styl není „měkký“ ani „příliš laskavý“. Je přesný. Vyžaduje důsledné zadání, jasné časy, jednoduché dohody a zpětnou vazbu. Tam, kde by dříve zazněl trest, se pracuje s odpovědností: „Když budeme mluvit po jednom, skončíme včas a zbyde čas na aktivitu“
V kombinaci s principy solution focused tak vzniká prostředí, v němž se děti učí pojmenovat, co funguje, a opřít se o to v dalších situacích.
Best practice: práce s výjimkami krok za krokem
- Všímejte si drobných posunů. I deset vteřin ticha nebo jedna rychlá dohoda je užitečná výjimka.
- Zastavte se u ní. Krátká otázka: „Co se před chvílí povedlo? Co bylo jinak?“
- Nechte vyprávět děti. Doplňujte pouze pro zpřesnění, svůj pohled nechejte na konec a potvrďte jím pozorování dětí.
- Destilujte do pravidla. Jedna věta, jeden konkrétní znak chování, jasné podmínky.
- Zapište a vizualizujte. Kartička, piktogram, gesto, heslo.
- Otestujte dnes a zítra. Malé experimenty v podobných podmínkách.
- Zhodnoťte a dolaďte. „Co budeme příště dělat stejně, co malinko jinak?“
Když tento cyklus opakujete v prvních týdnech, třída si zvyká, že pravidla nevznikají „z ničeho“, ale z vlastní praxe. Vnímavé vedení otázkami posiluje klima bezpečí a učení. Váš repertoár se rozšíří a zároveň zjednoduší – neřešíte stovky situací, ale vracíte se k několika srozumitelným principům, které si třída sama objevila a přivlastnila.
Modelová situace: od napětí k dohodě
Skupinová práce na pracovním listu ve čtyřech: dvě silné osobnosti, jeden tichý žák a jedna žákyně, která se rychle rozruší. Na začátku to vypadá na klasické přetlačování o to, kdo povede. Učitel krátce pozoruje a pak položí otázku: „Vzpomínáte si na chvíli, kdy jste ve stejné skupině zvládli úkol v klidu?“ Děti připomenou včerejší tělocvik – štafety. „Co bylo jinak?“ „Měli jsme rozdělené role, věděli jsme pořadí a byli jsme potichu, když běžel někdo jiný.“ „Co z toho použijeme teď?“ „Rozdělíme role, jeden mluví, ostatní poslouchají a pak se střídáme.“
Učitel nechá skupinu, aby si pravidla sama napsala a pracovala na zadání. Po deseti minutách se vrací a ptá se: „Podle čeho poznáte, že pravidla fungují?“ Děti ukážou na pracovní list: je vyplněný, ale hlavně – nikdo se nepřekřikoval. Učitel to zviditelní: „Všimli jste si, jak jste dnes přebírali slovo? Pojďme to pojmenovat jednou větou, kterou si zítra dáme na stůl.“ Tak se zrodí jednoduché pravidlo: „Mluvíme po jednom a zapisujeme průběžně.“ Díky solution focused tu nevznikl dlouhý kodex, ale krátká dohoda, která navazuje na to, co už děti zažily.
Výjimky jako zdroj pro společná pravidla
Třídní pravidla bývají nejúčinnější, když nejsou „vyvěšeným zákoníkem“, ale souhrnem toho, co třídě „zrovna trénujeme“. Když pravidla navazují na výjimky, děti rozumějí, proč tam jsou: poskytují srozumitelný rámec a chrání to, co se osvědčilo.
V praxi to znamená méně kontrolních tabulek a více krátkých připomínek u konkrétních činností. Děti se učí, že pravidla „dělají“ a udržují samy – nejsou pro ně cizí věcí, ale společnou dohodou, za kterou nesou odpovědnost.
Pokud chcete jít víc do hloubky v tématu odpovědnosti a norem, může pomoci propojení s tématem společné odpovědnosti za pravidla a skupinové normy. Tam najdete inspiraci, jak přenést pozornost od hledání viníka ke sdílené dohodě, což výborně podporuje koučovací styl i práci se solution focused v běžném chodu třídy.
Když se výjimky nedaří najít
Občas děti řeknou „nikdy to nefungovalo“. Zkuste výjimku zmenšit v čase nebo rozsahu: „A bylo to aspoň na chvíli lepší?“ „Bylo to někdy v jiné hodině? O přestávce? V menší skupině?“
Můžete také nabídnout vlastní pozorování bez posuzování: „Všimla jsem si, že když jste si včera sedli dál od sebe, mluvili jste tišeji.“ Pokud ani tak nic nevyvstane, vytvořte podmínky pro to, aby výjimka mohla nastat v brzké době – rozdělte role, zkraťte čas, zjednodušte zadání. Pak se k ní vraťte a nechte děti popsat, co přesně pomohlo.
Když je třída unavená nebo napjatá, výjimky se hledají hůř. V takové chvíli pomáhá „mikrodohoda“ na jeden den: „Dnes zkusíme jeden signál pro přebírání slova a uvidíme, co to udělá.“ Pokud se ukáže drobný posun, zachyťte ho a destilujte.
Pokud ne, děti aspoň zažijí bezpečný experiment, který nic „nepokazil“. V koučovacím stylu jde o vytváření podmínek, ne o hledání dokonalosti.
Krátký online trénink jako inspirace pro učitele
V některých třídách je hranice mezi škádlením a šikanou tenká a právě tam se vyplácí mít po ruce jasná vodítka. Krátký online trénink „Škádlení nebo šikana?“ nabízí videa a pracovní listy s kazuistikami, které pomůžou rychleji rozlišit, co se ve třídě děje, a volit adekvátní reakci. Materiály jsou krátké, praktické a dostupné kdykoli – můžete si je projít sama a hned příští den využít konkrétní tipy v hodině. Přístup je časově omezený, ale to je spíš výhoda: nutí soustředit se na to podstatné a převést poznatky do praxe bez odkladů.
Pro učitele, kteří pracují solution focused způsobem, je trénink dobrým doplňkem: naučí vás všímat si signálů, pojmenovat hranice a vést citlivé rozhovory v koučovacím stylu. Užitečný je i pro metodiky prevence – poslouží jako společný odrazový můstek při vedení kolegů a nastavování postupů ve škole. Když víte, co přesně sledujete, snáze odlišíte „obyčejné tření“ od rizikového chování a můžete se opřít o jednoduchá pravidla hry, která mají děti i učitelé srozumitelně před očima.
Jak dlouhodobě udržovat efekt výjimek
Zkuste zavést krátké rituály, které drží pozornost u toho, co funguje. Na konci dne nechte děti vybrat „moment, který se povedl“ a krátce říct, co k němu vedlo. Jednou týdně projděte třídní dohody a zeptejte se: „Co už děláme samozřejmě? Co chceme připomenout? Co zítra vyzkoušíme v menší skupině?“ Trvá to pár minut, ale posiluje to směr – místo dopisování dalších a dalších pravidel oživujete ta, která dávají smysl.
Užitečné je i navazování na předměty a situace, kde se děti chovají přirozeně klidněji – výtvarka, čtení, pohyb. Tam často vznikají výjimky, které lze přenést jinam. Sdílejte postřehy v týmu učitelů: jedna věta o tom, co se osvědčilo, může druhému ušetřit hodiny experimentů. A nezapomeňte pečovat i o sebe – solution focused přístup se snáz žije, když máte dost spánku, jasné hranice a pár kolegů, se kterými sdílíte malé radosti z práce.
Checklist: využijte výjimky v každodenní práci
Dobře poslouží jako tahák, který můžete mít na stole a občas k němu mrknout. Vyzkoušejte si jej první dva týdny a pak jej dolaďte podle své třídy.
- Všímejte si, kdy už to fungovalo (čas, místo, činnost).
- Zeptejte se dětí, co bylo tehdy jinak (jedna věta, jeden krok).
- Zapište „pravidlo z výjimky“ – krátká věta, konkrétní chování.
- Přidejte podmínky: role, signál, časový limit.
- Vizualizujte: piktogram, kartička, gesto, heslo.
- Otestujte následující den ve srovnatelné situaci.
- Zhodnoťte: „Co se osvědčilo, co upravíme?“
- Opakujte u dalších situací; vracejte se k osvědčeným dohodám.
- Sdílejte v týmu – krátká poznámka do společného deníku.
- Udržujte koučovací styl: více otázek, méně dlouhých promluv.