Dva příběhy: Stejný úkol, jiný výsledek
Představte si dvě skupiny učitelek. Obě mají za úkol navrhnout změny ve fungování školní poradní skupiny. První skupina přijme návrh vedoucí bez diskuse, všichni přikyvují, zdá se, že vládne shoda. Druhá skupina diskutuje, objevují se pochybnosti, někdo navrhne jiný pohled. Atmosféra je otevřená, ale ne konfliktní. Na konci dělají jasné rozhodnutí, které všichni chápou a věří mu.
V první skupině se změny realizují jen napůl, ve druhé se stanou součástí praxe. Rozdíl není v tématu, ale v tom, jak se skupiny rozhodovaly.
Začít něco měnit můžete i s pomocí Desatera třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Co je syndrom skupinového myšlení – a proč je tak nenápadný?
Syndrom skupinového myšlení (groupthink) je jev, kdy skupina směřuje k jednomyslnosti na úkor kvality rozhodnutí. Členové skupiny nechtějí narušit shodu, nevyjadřují nesouhlas, i když vnitřně pochybují. Tento jev není dramatický – právě naopak. Navenek vypadá jako soulad, klid a vstřícnost. Skutečnost ale může být jiná: strach z konfliktu, obava být příliš kritický, tlak na loajalitu. Tento tlak je často neviditelný a nenápadný, což ho činí obtížně rozpoznatelným.
SEM PROLINK 2.4 „Všichni jsme v pohodě“ – opravdu?
Zvenčí vypadá skupina klidně. Nejsou konflikty, nikdo se nehádá. Ale jakmile zmíníte téma, které se někoho osobně týká, atmosféra ztuhne. Následuje ticho, vyhýbavé pohledy, rychlé uzavření diskuse. Věty typu „Nehroťme to“ nebo „To nemá cenu řešit“ ukončí debatu dřív, než vůbec začne. Ve skutečnosti tím však přicházíme o důležitou šanci pro růst skupiny – a často i o kvalitní rozhodnutí.
1. vrstva: Poznáte ho podle toho, co se neříká
Ticho není vždy klid
Absence názorů neznamená, že všichni souhlasí. Někdy lidé mlčí, protože nechtějí narušit „dobrou“ atmosféru, nebo se bojí, že jejich názor bude považován za problém.
Souhlas bez diskuze
Když se nikdo neptá, neznamená to, že vše dává smysl. Možná jen chybí odvaha se ozvat, nebo ve skupině chybí prostor pro vyjádření pochybností. Skupiny někdy považují ticho za efektivitu, ale ve skutečnosti jde o ztracenou příležitost.
Zpochybňování není vítané
Každý nesouhlas bývá vnímán jako rušivý element. Skupina ho „umlčí“ tichou reakcí, ignorací nebo rychlou ironií. Členové si pak příště raději nechají své pochybnosti pro sebe, čímž se uzavírá kruh nekomunikace.
2. vrstva: Jak syndrom vzniká – a proč často nechtěně
Když dobrý úmysl vede ke špatnému rozhodnutí
Chtěli jsme být vstřícní, nekomplikovat věci, netahat do toho emoce. Jenže tím jsme ztratili kritický pohled. I dobré úmysly mohou vést k tomu, že se skupina uzavře do pohodlného souhlasu – a ztratí schopnost se učit.
Skupinová loajalita vs. funkční dialog
Loajalita ke kolektivu je cenná. Ale pokud znamená, že nemůžu mluvit otevřeně, stává se překážkou. Zdravá skupina se nebojí rozdílných názorů – bere je jako příležitost, ne jako ohrožení jednoty.
3. vrstva: Jak z toho ven – a proč facilitace není jen pro školení
Udělejte prostor otázkám – i těm nekomfortním
Vytvořte bezpečný prostor, kde je v pořádku mít jiný názor. Pomoci může už samotné gesto aktivního dotazu: „Je někdo, kdo to vidí jinak?“ nebo „Co dalšího bychom mohli vzít v úvahu?“. Takové otázky otevírají prostor pro rozdílné hlasy.
SEM PROLINK 3.5 Role v týmu: proč někdy pomůže dát někomu roli „kritika“
Můžete se domluvit, že v této diskuzi má jeden člen za úkol hledat rizika nebo slabé body. Dá to prostor jinému pohledu. Tento přístup dává legitimitu nesouhlasu a pomáhá skupině udržet otevřenost.
Facilitace jako nástroj proti skupinovému myšlení
Facilitace není o řízení, ale o držení prostoru. Můžete to být vy sami, kdo skupině pomůže udržet otevřenost a zájem. Stačí si všímat, kdo mluví víc a kdo méně, a případně dát hlas i těm tišším.
Jak se rozhoduje zdravá skupina
Zdravá skupina se nehádá o všem, ale umí si naslouchat. Lidé se doplňují, přinášejí různé pohledy, vítají kritické myšlení. Nejde o rychlost rozhodnutí, ale o jeho kvalitu a porozumění. Nevyhýbají se napětí, ale umí s ním pracovat – což přináší hlubší důvěru a smysluplnější výsledky.
FAQ: Jak poznat signály skupinového myšlení
- Proč se u nás mluví jen někdy? Možná ve skupině chybí důvěra nebo bezpečný prostor. Když se lidé bojí reakce ostatních, raději mlčí.
- Proč mám pocit, že „je to už rozhodnuté“, i když jsme nezačali? Skupiny někdy nevědomě přijímají nevyřčené dohody. Často je za tím strach narušit pohodlí nebo očekávání vedoucího.
- Proč se ostatní tváří tak nějak nijak, když něco zpochybním? Může jít o obranný mechanismus – distanc, který zamezí konfliktu. Ale tím také mizí možnost skutečné debaty.
- Proč se tolik držíme „co se dělalo loni“? Zvyk a zkušenost jsou užitečné, ale mohou fungovat jako štít proti změně. Skupina se tím chrání před krokem do nejistoty nových věcí.
- Proč mám pocit, že „všichni jsou v pohodě“, ale přesto věci nefungují? Může to být známka povrchní shody – navenek klid, uvnitř frustrace. To bývá častý projev skupinového myšlení.
Výzva: Otestujte svou třídu
Chcete zjistit, jak vaše skupina rozhoduje? Zkuste si projít tímto jednoduchým testem:
- Připravte konkrétní situaci – např. volbu výletu, nastavení pravidel, plán aktivity.
- Zvolte facilitátora – ten má za úkol dbát na to, aby každý dostal prostor a žádný hlas nebyl přehlušen.
- Zadejte úkol a pozorujte:
- Mluví víc ti stejní lidé?
- Objevují se různé názory?
- Někdo vysloví nesouhlas – jak na to skupina reaguje?
- Jak rychle padne rozhodnutí – a kdo ho formuluje?
- Zpětná vazba – dejte skupině prostor říct, jak se jim pracovalo, co bylo těžké, co šlo dobře.
- Reflexe pro vás – co jste si všimli jako vedoucí? Kde byste chtěli skupinu podpořit?
Tento postup vám pomůže nejen rozpoznat, zda se ve vaší skupině objevuje skupinové myšlení, ale hlavně podpořit změnu směrem k otevřenější komunikaci.
SE PROLINK 2.6 Závěrečné povzbuzení: Nejde o dokonalost, ale o odvahu slyšet jiné hlasy
Když se skupina naučí zvládat rozdílnost, získá víc než jen „shodu“. Získá důvěru. A z té se pak dělají rozhodnutí, která mají smysl. Každé další rozhodování a každý další „konflikt“ je zároveň prostorem pro učení. Nejde o to, být bez chyb. Jde o to, být spolu opravdově.
