Ticho, které řeklo všechno
Třídní porada. Ve vzduchu visí napětí. Učitelka položí jednoduchou otázku: „Jak jste včera zvládli situaci mezi Šimonem a Tomášem?“ Ví, že se kluci poprali, ale nikdo ze sboru nenachází slova. Ticho se prodlužuje. Víme, že něco cítíme. Ale co přesně? A jak to říct, aby to druhý pochopil jako snahu o spolupráci, ne jako kritiku?
Právě tady začíná jazyk emocí. Ne jako „měl bys být klidnější“, ale jako „byl jsem v napětí, protože jsem nevěděl, co se děje“. Emoce nejsou slabost. Jsou dovednost. A tu se ve škole učíme všichni.
Proč emoce nejsou slabost, ale dovednost
Představa, že emoce do školy nepatří, je překonaná. Dnes už víme, že emoce nejsou něco, co máme schovávat nebo kontrolovat „ať to nikdo nevidí“. Jsou informací o tom, co je pro nás důležité. Jsou kompasem, který ukazuje, kam se ve vztazích a spolupráci vydat.
Školy, které se naučí vědomě s emocemi pracovat, nezmění jen atmosféru ve třídě. Změní celou kulturu: jak si lidé naslouchají, jak si dávají zpětnou vazbu, jak hledají dohody.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Co znamená „jazyk emocí“ v každodenním provozu školy
Jazyk emocí není výuka „nového předmětu“. Je to styl komunikace, který proniká všemi oblastmi: rozhovory s dětmi, porady dospělých, krizové situace, reakce na chyby, oslavy úspěchů. Je to schopnost pojmenovat, co prožívám, a udělat z toho most k druhému člověku.
Emoce jako nástroj komunikace napříč celou školou
Když se rozhovor o emocích stane běžnou součástí provozu, změní se dynamika komunikace. Učitel není ten, kdo „hodnotí pocity“ dětí, ale ten, kdo jim pomáhá je rozeznat. Kolega není nepřítel, když přijde s jiným názorem, ale partner, který má jinou perspektivu. Emoce se tak nestávají něčím, co musíme „uhlídat“, ale nástrojem, který pomáhá rozumět sobě i ostatním.
Emoční klima sborovny i třídy: obousměrná vazba
To, jak se cítí dospělí ve škole, se odráží na atmosféře mezi dětmi. A naopak. Pokud učitelé cítí podporu, důvěru a prostor pro sdílení, dokáží ji tvořit i ve svých třídách.
Zdravé emoční klima se pozná podle malých věcí: lidé se zdraví, vědí, co kdo potřebuje, umí se omluvit i poděkovat. A když je třeba, umí si říct o pomoc.
5 konkrétních tipů pro lepší fungování ve sborovně:
- Zavádějte pravidelné kruhy nebo krátká ranní setkání – neformální prostor pro naladění a sdílení.
- Podporujte kulturu zpětné vazby mezi kolegy – nehodnotící, spíše reflektivní.
- Domluvte si společná „pravidla klidné komunikace“ pro porady – např. neskákat si do řeči, doptávat se.
- Vytvořte nástěnku nebo sdílený online prostor pro malé radosti a poděkování.
- Dejte prostor na humor i ticho – obojí má ve vztazích své místo.
Konflikty, dohody a zpětná vazba ve světle emocí
Pravidla bez emocí nefungují. Nebo fungují jen jako strašák. Pokud chceme, aby děti i dospělí pravidla opravdu žili, musíme je tvořit společně, sdílet jejich smysl a mluvit o tom, jak se cítíme, když se nedodržují.
Takové dohody nejsou „proti neukázněným“, ale „pro naše vztahy“. Emoce nám pomáhají rozeznat, kdy pravidlo není jen porušené, ale kdy něco ve vztahu nefunguje.
Doporučená inspirace: Jak mluvit o hněvu – bez obviňování
Seberegulace jako kulturní kompetence školy
Učitel, který umí pracovat se svými emocemi, není dokonalý robot. Je to člověk, který dává dětem model: „i když jsem ve stresu, hledám cestu, jak se uklidnit“. Seberegulace není potlačení emocí, ale jejich vědomé uchopení.
Když škola podporuje dospělé i děti v hledání takových cest, vzniká prostředí, kde se i „těžké dny“ dají zvládnout bez destrukce vztahů.
Doporučená inspirace: přečtěte si článek o významu negativních emocí ve třídě I negativní emoce mají ve třídě svůj smysl. Naučte se je číst.
3 příklady z praxe: Školy, které začaly mluvit jinak
- ZŠ Opava – Otická 18 zavedla peer mediátory z 9. ročníku, kteří pomáhají mladším dětem zvládat konflikty. Starší žáci absolvují výcvik v komunikaci a mediaci, a poté fungují jako prostředníci při řešení napětí mezi spolužáky. Vedení školy reflektuje, že se tím snížil počet konfliktů řešených dospělými a děti si častěji říkají o pomoc.
- ZŠ Praha 5 – Grafická realizovala projekt „Emoční mapy tříd“, kde si každý žák pomocí vizuálních značek zaznamenává svou náladu a pocit bezpečí. Třídní učitelé využívají mapy jako podklad pro rozhovory a hledání příčin napětí. Děti i učitelé uvádějí větší otevřenost a prevenci konfliktů.
- ZŠ Liberec – Dobiášova 851 pravidelně nacvičuje zpětnou vazbu mezi dětmi v rámci třídnických hodin. Škola zavedla jednoduchý rámec pro bezpečnou komunikaci a peer konzultace, které vedou děti podle přesného scénáře. Učitelé hodnotí, že děti umí lépe pojmenovat své potřeby a jsou méně reaktivní.
Doporučená inspirace: 5 kroků, jak podpořit peer-to-peer zpětnou vazbu mezi dětmi ve třídě.
Každý z těchto projektů využívá jazyk emocí jinak, ale výsledek je podobný: větší klid, otevřenější komunikace, silnější vztahy.
Zkušenost, která rezonuje: Co říkají ti, kdo to zkusili
„Nejvíc mě překvapilo, jak moc se změnil můj pohled na věty dětí typu: ‚On mě naštval!‘ Dnes se ptám: ‚A co tě na tom naštvalo?‘ A najednou vidím, že i oni umí přemýšlet o sobě.“ – třídní učitelka, 2. stupeň
Jak otevřít téma emocí jako školní hodnoty
„Mám nápad na jeden krátký diskusní kruh: Co v naší škole pomáhá dětem cítit se v bezpečí? A kde v komunikaci mezi námi dospělými máme ještě prostor se zlepšit?“
Tento vstup není o vině ani hodnocení. Je to pozvánka k otevřenému sdílení a hledání malých změn.
Kdy může pomoct malý trénink, ne velké školení
Někdy nepotřebujeme celodenní workshop. Stačí malý impulz.
Například Krátký online trénink Škádlení nebo šikana? pomáhá pedagogům rozlišit, kde končí hra a začíná zranění. Nabízí krátká videa, konkrétní příklady a praktické listy, které můžete použít hned druhý den ve třídě.
Je to malý krok. Ale právě ty často spouštějí větší změnu.
Co si z toho vzít do příštího týdne
Zkuste si jeden den všímat vět, které děti používají, když mluví o emocích. Jsou to věty typu „on mě štve“ nebo „byl jsem smutný“? Zkuste je podpořit v tom, aby popsaly, co přesně cítí. Ne opravovat. Jen nabídnout slovíčko navíc.
Když škola mluví jedním jazykem
Jazyk emocí není nástroj terapie. Je to prostředek ke spolupráci. Když ho sdílejí učitelé, žáci i vedení, mění se celé klima. Děti se lépe učí, dospělí se lépe domlouvají. A i když něco skřípe, máme společný jazyk, jak o tom mluvit.
