Ve třídě to někdy vypadá klidně – a přesto cítíte napětí. Jindy je hlučno, ale děti spolu vlastně spolupracují. Často řešíte drobné konflikty, nedorozumění, nebo situace, kdy máte pocit, že se o dětech dozvídáte až ve chvíli, kdy je problém už velký. Právě tady může Johariho okno posloužit jako jednoduchá pomůcka, která pomáhá dětem (i vám) lépe rozumět sobě i ostatním.
Nejde o psychologickou diagnostiku ani o složitou teorii. Je to rámec, který můžete využít v běžné hodině, třídnické chvilce nebo při práci se vztahy ve třídě. Stačí papír, pastelky a bezpečný prostor.
Praktické použití Johariho okna ve třídě
Johariho okno můžete chápat jako mapu toho, co je ve třídě vidět, slyšet a cítit – a co zatím zůstává skryté. V praxi pomáhá:
- otevřít bezpečné sdílení,
- pojmenovat rozdíly v tom, jak se děti vidí samy a jak je vidí ostatní,
- snížit napětí a domněnky,
- podpořit empatii a spolupráci.
Ve třídě se často potkáváte s větami typu „On to dělá schválně“, „Paní učitelko, ona je na mě protivná“, nebo „Nikdo se se mnou nechce bavit“. Johariho okno dává dětem jazyk, jak o těchto pocitech mluvit, aniž by se musely obviňovat.
Kdy se hodí Johariho okno použít
- když se ve třídě opakují drobné konflikty,
- při práci s třídním klimatem,
- při adaptačních obdobích (nová třída, nový kolektiv),
- v třídnických hodinách,
- při prevenci šikany,
- když chcete posílit sebereflexi dětí.
Nečekejte, že vyřeší všechno. Ale často přinese úlevu – dětem i vám.
Desatero třídního učitele pro vás ke stažení
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Konkrétní aktivita do hodiny: „Co o mně víš a co ne“
Tato aktivita je navržená tak, aby byla zvládnutelná během 20–30 minut a dala se přizpůsobit věku dětí.
Příprava
- papír A4 pro každé dítě,
- pastelky nebo fixy,
- klidné prostředí bez spěchu.
Na tabuli nebo flipchart si připravte jednoduchý čtverec rozdělený na čtyři části.
Postup krok za krokem
- Vysvětlení rámce
Řekněte dětem přibližně toto (přizpůsobte věku):
„Každý z nás má věci, které o sobě víme my i ostatní. Pak jsou věci, které o nás vidí druzí, ale my si jich nevšímáme. Něco si necháváme pro sebe – a něco zatím neví nikdo.“ - Vyplnění prvního pole – otevřená oblast
Děti zapisují nebo kreslí věci, které o nich ví oni sami i jejich spolužáci. Např.: „rád kreslím“, „jsem rychlý běžec“, „často pomáhám ostatním“. - Skrytá oblast
Sem patří věci, které o sobě dítě ví, ale běžně je neříká. Zdůrazněte, že není povinné vše sdílet. Už samotné pojmenování pro sebe má smysl. - Slepá oblast
Tady můžete pracovat opatrně. Buď formou dobrovolné zpětné vazby od spolužáků („Co se ti na mně líbí?“), nebo formou vaší zpětné vazby jako učitele. - Neznámá oblast
Můžete ji nechat prázdnou, nebo ji pojmout jako prostor pro otázku: „Co bych o sobě chtěl/a jednou zjistit?“
Sdílení
Sdílení je dobrovolné. Někdo bude chtít mluvit, jiný ne. Respektujte obojí. Už samotná práce s papírem má velký efekt.
Pro jaký věk žáků se Johariho okno hodí
Johariho okno je překvapivě flexibilní nástroj. Klíčové je přizpůsobení jazyka a hloubky.
1.–3. ročník ZŠ
- pracujte hlavně s obrázky,
- zaměřte se na otevřenou oblast (co o sobě víme),
- vynechte tlak na sdílení citlivých věcí,
- používejte otázky typu: „V čem jsi dobrý/á?“
4.–5. ročník ZŠ
- můžete přidat jednoduchou zpětnou vazbu,
- pracujte s pojmenováním pocitů,
- vysvětlujte rozdíly v tom, jak se vidíme my a ostatní.
2. stupeň ZŠ
- Johariho okno je velmi silné téma pro třídnické hodiny,
- umožňuje bezpečně mluvit o vztazích,
- důležité je jasné nastavení pravidel respektu.
Střední školy
- lze jít více do hloubky,
- propojit s tématy identity, hranic a komunikace,
- vhodné i pro práci se třídním kolektivem na začátku roku.
Co Johariho okno přináší učiteli
Pro učitele je Johariho okno cenné v tom, že:
- odhaluje tichá místa ve třídě,
- pomáhá pochopit chování dětí v souvislostech,
- dává strukturu rozhovorům, které by jinak byly chaotické,
- podporuje klima důvěry.
Právě bezpečné klima ve třídě je předpokladem, aby podobné nástroje vůbec mohly fungovat. Pokud děti necítí jistotu, zůstávají jejich myšlenky a emoce ve „skrytých oknech“ a učitel má jen velmi omezený přístup k tomu, co se ve třídě skutečně děje. Téma bezpečí, důvěry a vztahů ve třídě rozpracovává i článek Bezpečné klima třídy není luxus, ale základ, na kterém žáci mohou vyrůst, který může posloužit jako širší rámec k aktivitám typu Johariho okno.
Pro učitele je Johariho okno cenné v tom, že:
- odhaluje tichá místa ve třídě,
- pomáhá pochopit chování dětí v souvislostech,
- dává strukturu rozhovorům, které by jinak byly chaotické,
- podporuje klima důvěry.
Často zjistíte, že dítě, které působí rušivě, se v „skryté oblasti“ potýká s nejistotou. Nebo že tiché dítě má silné stránky, které si samo neuvědomuje.
Když při práci s dětmi narazíte na hranici
Při práci s Johariho oknem se někdy dostanete do momentu, kdy si nejste jistí, jestli už nejde jen o drobné škádlení, nebo jestli se ve třídě začíná dít něco vážnějšího. Děti mohou popisovat situace, které jsou pro vás varovným signálem – ale zároveň nechcete reagovat přehnaně nebo udělat krok, který by situaci zbytečně vyhrotil.
V takových chvílích může pomoci mít po ruce jednoduchý rámec, podle kterého se zorientujete. Například Krátký online trénink Škádlení nebo šikana? nabízí praktické kazuistiky a pracovní listy, které pomáhají rozlišit, kde ještě mluvíme o běžné dětské interakci a kde už je potřeba zasáhnout. Nejde o velké školení, spíš o klidnou oporu pro rozhodování v konkrétních situacích – přesně v duchu „ne všechno vyřešíme, ale něco zítra zvládnete líp“.
Teorie Johariho okna – až když dává smysl
Johariho okno vytvořili psychologové Joseph Luft a Harrington Ingham. Model popisuje čtyři oblasti sebepoznání:
- Otevřená oblast – to, co víme my i ostatní,
- Skrytá oblast – to, co víme my, ale ostatní ne,
- Slepá oblast – to, co vidí ostatní, ale my ne,
- Neznámá oblast – to, co zatím neví nikdo.
V pedagogickém prostředí nejde o teorii, ale o pochopení, že vztahy se zlepšují tehdy, když se otevřená oblast postupně rozšiřuje – bezpečně a dobrovolně.
Jak vaše vlastní chování ovlivňuje otevřenost dětí
Při práci s Johariho oknem si často uvědomíte, že nejde jen o děti. Velkou roli hraje i to, jak mluvíte, jak se tváříte a jak reagujete v napjatých chvílích. Děti velmi citlivě vnímají tón hlasu, tempo řeči i řeč těla – a podle toho se rozhodují, zda je pro ně bezpečné něco sdílet, nebo raději zůstat potichu.
Pokud vás zajímá, jak drobné změny ve vašem projevu mohou výrazně ovlivnit atmosféru ve třídě, může být užitečným doplněním článek Jak hlas, tón a řeč těla ovlivní atmosféru ve třídě. Pomáhá pojmenovat věci, které často děláme automaticky – a přitom mají velký dopad.
Na co si dát pozor při práci s Johariho oknem
- Netlačte na sdílení.
- Nevytvářejte hodnocení („to je špatně/dobře“).
- Buďte vzorem respektu.
- Vnímejte signály, kdy je téma pro někoho citlivé.
Johariho okno není jednorázová aktivita. Je to rámec, ke kterému se můžete vracet.
Jak si vytvořit vlastní oporu do praxe
Pokud zjistíte, že se ve třídě opakovaně pohybujete na hraně nejistoty – „už je to moc, nebo ještě ne?“ – dává smysl mít vedle sebe nástroje, ke kterým se můžete vracet. Kombinace jednoduchých aktivit, jako je Johariho okno, a krátkých praktických tréninků zaměřených na prevenci rizikového chování vám může dodat větší klid i jistotu v rozhodování.
Právě v tom spočívá hodnota krátkých formátů, které respektují realitu učitelské práce: málo času, hodně odpovědnosti a potřebu reagovat citlivě.
Když přijde tlak na autoritu
Práce s otevřeností, sdílením a vztahy může někdy vyvolat obavu, že učitel „ztrácí autoritu“. Ve skutečnosti se často děje pravý opak – autorita se proměňuje z té postavené na kontrole na autoritu založenou na důvěře a jasných hranicích. Přesto jsou chvíle, kdy tlak ze strany dětí, rodičů nebo okolí sílí a není snadné v tom zůstat pevná.
V těchto situacích může pomoci zamyslet se nad tím, jak ustát tlak na autoritu, aniž byste musela jít proti sobě. Téma rozpracovává článek Jak ustát tlak na autoritu, který nabízí pohled na autoritu jako oporu – ne jako boj.
Malý krok, který může změnit atmosféru
Nemusíte měnit celý systém práce se třídou. Stačí jedna hodina, jeden rozhovor, jeden papír rozdělený na čtyři části. Možná zjistíte, že děti o sobě vědí víc, než si myslíte – a že některé věci čekaly jen na bezpečný prostor.
