Chyby bývají pro děti i dospělé citlivé. V mnoha třídách stále platí tichá dohoda: chyba znamená ostudu. Pokud ale chceme podpořit učení a dlouhodobou vnitřní motivaci, vyplatí se změnit rámec. Růstový mindset není módní fráze, ale praktický způsob, jak se dívat na učení a jak přirozeně posilovat podporu ve třídě. Když děti vidí, že chyba je krok na cestě, ne verdikt, roste jejich vytrvalost, chuť přemýšlet nahlas a schopnost převzít zodpovědnost.
Příběh z běžné třídy: minuta, která změní tón hodiny
„Už zase špatně,“ vydechne nahlas páťák při přepisu slov. Spolužáci se po sobě dívají, dvě děti se poťouchle zasmějí. V tu chvíli máte dvě cesty: buď chybu rychle opravíte a jdete dál, nebo z ní uděláte bezpečný učební moment. Stačí minuta. Zastavíte se a řeknete: „Podívejme se společně, co se povedlo a co tomu ještě chybí. Kdo z vás měl podobnou záměnu?“ Ruka vyletí, další děti si oddechnou, že v tom nejsou samy.
Atmosféra se mění – místo obav nastupuje zvědavost. Z minuty se stane most k tomu, jak ve třídě mluvíte o chybě celý rok. A právě to je nejrychlejší cesta, jak podpořit učení bez pocitu ohrožení.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Co je růstový mindset a proč na něm záleží
Růstový mindset popisuje přesvědčení, že schopnosti se dají rozvíjet úsilím, strategií a zpětnou vazbou. V praxi to znamená zaměřit pozornost na proces učení – na to, co se dá ovlivnit – a naučit děti vnímat překážky jako součást cesty.
Opakem je fixní nastavení, kde hraje prim strach z hodnocení a snaha vyhnout se chybě. Ve třídě s růstovým nastavením se ptáme: „Jak jsi na to přišel? Co jsi zkusil? Kde je další krok?“ Takové otázky budují dovednost učit se, a podpora se stává přirozenou součástí práce každého žáka bez ohledu na aktuální výkon.
Typy mindsetů podle Carol Dweck: rozdíly, omyly a co z toho plyne
Carol Dweck popsala dva základní typy myšlení – fixní a růstové – a ukázala, že naše přesvědčení o schopnostech ovlivňuje volbu strategií, vytrvalost i reakci na chybu.
Pozor na častý omyl: nejde o nálepky dětí na celý život. Mindset je proměnlivý a kontextový – v matematice může být dítě otevřené učení, v jazyce se bát.
Druhá častá past je „prázdná pochvala“ („Hlavně se snaž“). Sama o sobě nepomáhá. Důležitá je konkrétní zpětná vazba ke strategii: „Přepsal jsi slova nahlas, aby sis pohlídal i/y – to je dobrý postup. Co přidáš příště?“
Růstový mindset tak nestojí na sloganech, ale na každodenních mikrosituacích, kde volíte jazyk a kroky, které lze zopakovat.
Jak využít zjištění C. Dweck v běžné hodině: pět principů
Největší přínos růstového mindsetu ve škole je jeho obyčejnost. Nepotřebujete projekty ani složité formuláře. Stačí několik krátkých principů, které zavedete postupně a držíte je v čase.
1) Ukažte dětem, že cílem je naučit se strategii, ne jen správnou odpověď.
2) Pracujte s jazykem „ještě“ („Tuhle násobilku ještě neumím zpaměti“).
3) Zviditelněte proces učení – krátké reflexe na konci činností
4) Umožněte aspoň někdy opravné pokusy.
5) Sdílejte vlastní učení: „Dnes jsem ve výkladu přeskočila krok, pojďme ho doplnit.“
Pět jednoduchých způsobů, jak učit práci s chybou
- Minuta na chybu: Když chyba vznikne, zviditelněte ji jako příklad k učení. Krátce ukažte, kde se cesta odchýlila, a nechte žáky navrhnout dvě alternativy, jak postupovat příště.
- Ještě‑věty: Zavádějte slovíčko „ještě“ – dítě tak slyší, že je na cestě, nikoli v slepé uličce.
- Galerie opravených chyb: Nástěnka nebo digitální „zeď“, kde žáci vystaví chybu + řešení + co se naučili.
- Dvojice mentor–řešitel: Silnější v tématu pomáhá slabšímu popsat strategii, ne jen výsledek.
- Tři otázky po chybě: Co se mi povedlo? Kde jsem se zadrhl? Jaký krok zkusím příště?
Tyto způsoby podporují učení, zviditelňují proces a posilují vnitřní podporu ve třídě.
Učitel jako tvůrce klimatu ve třídě
Klima třídy tvoří nejvíc drobná očekávání a jazyk, který používáme. V praxi to znamená dát dětem předvídatelný rámec: „Chyby tu ukazujeme bezpečně, vysvětlujeme postup a hledáme další krok.“
Důležitá je konzistence – když chybu „setřeme“, děti si zapamatují, že je rizikem mluvit nahlas. Pomáhá i věta, která připomíná cíl: „Ve třídě budujeme růstový mindset a podporu – učíme se na chybách.“
Hodí se také rituály: například krátký „rozjezd“ hodiny, kde si připomenete, co komu včera vyšlo, a minireflexe na konci. Děti získají jistotu, že učení není jednorázová zkouška, ale cyklus pokusů. Postupně se vytratí obranné chování (mlčení, vyhýbání se úkolu) a přibude zdravá zvědavost a spolupráce.
Chyba jako osobní výzva pro žáky: jak to vysvětlit jednoduše
Dětem pomůže, když z chyb uděláme malé „výzvy“, ne problémy. Můžete říct: „Tvoje chyba nám ukazuje, kde má smysl přidat krok. Vybereš si variantu A nebo B?“ Dávejte volbu a ukazujte, že výzvu lze přiměřeně zmenšit: „Začni prvním příkladem, pak se vrať k zadání.“ Místo „musíš“ nabídněte „zkusme“ a věty orientované na proces: „Co ti pomohlo u minulého úkolu? Jak to přeneseme sem?“
Žáci uvidí, že růstový mindset není velká teorie, ale praktická podpora učení, kterou mohou sami aktivně používat. Snižuje to napětí u dětí, které se bojí selhání, a posiluje odpovědnost u těch, kteří bývají zbrklí.
Jak zavádět růstový mindset do každodenní výuky: malé kroky
Začněte jednou třídou a jedním rituálem, třeba „minutou na chybu“. Po týdnu přidejte „ještě‑věty“ a nakonec pravidlo opravných pokusů s krátkým odůvodněním strategie.
Vyhněte se skokovým změnám, které nevydrží. Užitečné je mít malý přehled, co už ve třídě funguje – často zjistíte, že řadu věcí děláte přirozeně. Všímejte si i kontextu: někde brzdí tempo, jinde strach z posměchu. Růstový mindset v takové chvíli drží rámec: malé kroky, jasná podpora a prostor pro učení bez ostychu.
Best Practice – jazyk, který podporuje učení
Níže najdete konkrétní formulace, které pomáhají držet ve třídě růstový mindset a podpora zůstává věcná a respektující.
Podporující formulace (dělejme více)
• „Je vidět, jak jsi změnil postup – co ti pomohlo?“
• „Ještě to nemáš jisté, ale tvůj nápad dává smysl. Kde přidáš krok?“
• „Pojďme popsat strategii, která tě zavedla k tomuto výsledku.“
• „Zkus jiný způsob a napiš, co se změnilo.“
• „Když se ti něco nepovede, napiš si do sešitu jednu větu: Co jsem se naučil?“
Brzdící formulace (omezujme)
• „Ty na to prostě nemáš.“
• „Zase špatně.“
• „Kdo to nepochopil, ať se přizná.“
• „Hlavně ať nemáte chyby.“
• „Jsi chytrý/hloupý.“
Nejčastější překážky a jak je překonat
„Nemáme čas na opravy.“ Zkraťte zadání, přidejte jasné kroky: zadání → pokus → krátká reflexe. Pět minut stačí, pokud je struktura jednoduchá.
„Děti se bojí sdílet chyby.“ Začněte anonymně (lístečky, digitální nástěnka), teprve potom přejděte k otevřenému sdílení.
„Rodiče tlačí na známky.“ Ukažte, že strategie vede ke stabilnějším výsledkům: pár ukázek opravených chyb s popisem postupu přesvědčí víc než prohlášení.
„Některé děti to vzdávají.“ Nabídněte mikro‑cíle („dnes dva příklady“), viditelný pokrok a krátké přechodové pochvaly za úsilí i za volbu účinné strategie.
Co když děti odmítají sdílet chyby? Začněte „minutou na chybu“ s příkladem vlastní chyby učitele. Je‑li bezpečí nízké, využijte anonymní sběr. Postupně přejděte ke sdílení ve dvojicích a malých skupinách.
Jak na růstový mindset u slabších žáků? Snižte kognitivní zátěž malými kroky a dejte navíc jazyk „ještě“. Důležité je vyzdvihovat strategii („zkusil jsi nákres“), ne jen výsledek.
Jak reagovat na rodiče, kteří chtějí hlavně známky? Ukazujte data z praxe: po zavedení opravných pokusů a krátké reflexe klesá počet stejných chyb. Sdílejte ukázky a domluvte se na společném jazyku hodnocení.
Když chyba bolí: výsměch, ponížení a bezpečný rámec
Někdy chyba spustí smích, přezdívky nebo znejištění celé skupiny. V takové chvíli potřebujete jasný postup: zastavit situaci, pojmenovat hranici a vrátit se k učivu až po uklidnění. Pomáhá připomenout, že se učíme na chybách všech a že posměch je v rozporu s pravidly třídy. Pokud se opakují narážky a děti si nejsou jisté, kde končí škádlení a začíná ubližování, zvažte krátký trénink, který dá týmu společný jazyk a jednoduché kroky. Jemný tip: v závěru hodiny nabídněte zájemcům možnost projít si Krátký online trénink zaměřený na rozlišení škádlení a šikany – poslouží jako praktická opora pro učení v bezpečí.
Pokud je třída zaseknutá v „beznaději“
Pokud chcete ve třídě posílit bezpečí a společný jazyk, zvažte drobný krok – třeba společné zavedení „minuty na chybu“ v paralelních třídách. K tématu změny a vytrvalosti může pomoci restart naděje. Hledáte‑li jednoduchou oporu pro rozlišení hranic mezi škádlením a ubližováním, může se hodit krátký online trénink, který v několika videích a pracovních listech nabízí konkrétní kroky a kazuistiky. Tip berte jako inspiraci, ne jako povinnost – důležité je, aby nástroj podpořil vaše každodenní učení a nebyl sám o sobě cílem.
