Když ticho bolí: příběh ze školní třídy
V jedné páté třídě se žáci smějí spolužákovi, protože se mu nepovedl jednoduchý úkol. Smích sílí, ale nikdo se ho nezastane. Učitelka situaci zachytí až později, kdy už se dítě cítí ponížené a osamocené. Tento obraz není výjimečný – v mnoha třídách se opakuje. V psychologii se pro tento fenomén používá termín bystander efekt – tedy stav, kdy lidé přihlížejí, ale nezasahují. A právě tento efekt odhaluje mnoho o tom, jak děti (i dospělí) chápou odpovědnost.
Bystander efekt: proč lidé nezasahují
Bystander efekt je známý jev, kdy přítomnost více lidí snižuje pravděpodobnost, že někdo zasáhne v krizové situaci. Každý si podvědomě říká: „Někdo jiný to určitě udělá.“ Výsledkem je, že neudělá nic nikdo. U dětí se tento efekt projevuje ještě silněji – bojí se, že budou zesměšněny, nebo nevědí, jak reagovat „správně“. Rozptýlená odpovědnost a nejistota ze skupinové reakce vytvářejí prostředí, kde pasivita převažuje nad akcí.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Odpovědnost ve skupině: sdílená, nebo rozmělněná?
Když se řekne „odpovědnost“, často si představíme povinnost jednoho člověka. Ve skupině se ale hranice stírá. Pokud nikdo není jasně určen jako zodpovědný, odpovědnost se rozmělní. Děti si pak říkají: „Není to moje věc.“ Tento mechanismus je nebezpečný – dovoluje nečinnosti zakořenit. Naopak, pokud existuje přirozená autorita – ať už v podobě silného spolužáka, nebo podpůrného učitele – děti mnohem snáze najdou odvahu projevit aktivní postoj.
Proaktivita místo pasivity
Aktivní zapojení (tzv. aktivní členství) znamená, že dítě není jen součástí skupiny, ale vnímá i svůj podíl na jejím fungování. Dítě pak není pouhý přihlížející – bere v úvahu, co jeho chování znamená pro ostatní. V praxi to znamená, že když někdo z kolektivu zažívá nepříjemnost, aktivně se ho zastane nebo alespoň vyjádří nesouhlas. Tento princip není jen prevencí šikany – posiluje také důvěru a spolupráci mezi dětmi a buduje bezpečné, pozitivní klima třídy i školy.
Bystander efekt v praxi školní třídy
V běžné třídě se bystander efekt objevuje častěji, než bychom si přáli. Drobné posměšky, přezdívky, vyčleňování ze společné aktivity – to všechno jsou situace, kdy ostatní přihlížejí. Pro učitele je obtížné je vždy zachytit, protože dění mezi žáky má svou vlastní dynamiku. Oběť však cítí, že je sama, a spolužáci si zvykají, že nezasahování je normální. Pokud se tento vzorec upevní, může se stát standardem třídní kultury.
Jak podpořit děti, aby nepřehlížely rizikové chování
Děti potřebují cítit, že jejich hlas má váhu. Učitelé mohou vytvářet prostor, kde je zásah chápán jako odvaha, nikoliv jako „prásknutí“. Pomáhá:
- vést se třídou pravidelné rozhovory o klimatu,
- dělat krátkou reflexi situací a nacvičovat reakce (role‑play),
- oceňovat odvahu a odpovědnost, i když jde o malé gesto.
Když děti vidí, že jejich postoje mají podporu, začínají vnímat odpovědnost jako přirozenou součást skupiny.
Pěstování všímavosti v běžné výuce
Všímavost ve třídě lze rozvíjet drobnými návyky. Například tím, že se děti učí všímat si ostatních a toho, zda je jim v dané situaci dobře. Silným signálem bývá postřehnout, kdo zůstává mimo hru, kdo se netváří spokojeně, kdo mlčí, i když obvykle mluví.
Učitel může krátkými aktivitami vést děti k empatii a posilovat všímavost:
- „Všiml si někdo něčeho, co by teď zasloužilo malou pochvalu?“
- „Zkuste si všimnout, kdo dnes potřebuje povzbudit.“
Tyto drobné intervence pomáhají žákům uvědomit si, že kolektiv není jen prostředí, ale společenství, které spoluutvářejí.
Best practice checklist pro učitele
- Vytvářejte jasná pravidla pro chování ve třídě a pravidelně se k nim vracejte.
- Učte děti jednoduché věty pro ocenění a empatii („Děkuji, že…“, „Chválím tě za…“) a pro zastavení posměchu („Nech toho.“, „Tohle není fér.“).
- Podporujte a oceňujte děti, které se zastanou spolužáka.
- Pravidelně otevírejte téma odpovědnosti v třídnických hodinách.
- Využívejte příběhy a kazuistiky jako modelové situace.
- Ukažte dětem, že i malý krok má hodnotu.
- Sdílejte příklady, kdy někdo projevil odvahu.
SEM PROLINK 2.21 Rychlý box: co říct dětem v 10 vteřinách
Krátké věty pomůžou dětem zareagovat bez dlouhého přemýšlení. Můžete je natrénovat jako „rychlé spouštěče“ a mít je viditelně ve třídě.
Zastavení posměchu
- „Nech toho, tohle není fér.“
- „Přestaňte, tohle je už za hranou.“
Podpora spolužáka
- „Jdu si sednout k tobě.“
- „Máš to v pohodě, jsem s tebou.“
Přesměrování situace
- „Pojďme řešit úkol, ať to stihneme.“
- „Změníme téma, jo?“
Přivolání dospělého (když je to potřeba)
- „Paní učitelko, potřebujeme pomoc.“
Vyjádření vlastních hranic
- „Tohle mi není příjemné.“
- „Takto se bavit nechci.“
Pozvání do hry / skupiny
- „Přidej se k nám.“
- „Můžeš být s námi v týmu.“
Tento box můžete jednou za čas společně nahlas přečíst a v krátkém cvičení vyzkoušet. Dětem tím zjednodušíte první krok k aktivní reakci a zvyšujete šanci, že v reálné situaci nezůstanou jen u tichého přihlížení.
SEM PROLINK 2.20 Když děti získají hlas: dlouhodobý přínos aktivního členství
Když se děti naučí aktivně reagovat, mění to nejen klima ve třídě, ale i jejich sebevědomí. Učí se, že jejich hlas má smysl. Dlouhodobě to vede k větší důvěře mezi žáky, k ochotě spolupracovat a k pocitu bezpečí. Kolektiv, kde má každý možnost zasáhnout, je odolnější vůči konfliktům i šikaně. Aktivní zapojení (aktivní členství) je proto klíčem nejen k prevenci, ale i k rozvoji zdravého třídního prostředí.
SEM PROLINK 3.19 Inspirace pro učitele: praktické zdroje a nástroje
Pokud hledáte jednoduchý způsob, jak se s dětmi učit rozlišovat mezi škádlením a šikanou, může být pomocníkem Krátký online trénink: Škádlení nebo šikana?. Nabízí krátká videa a pracovní listy s kazuistikami, které se dají ihned využít v praxi. Podobně inspirativní může být i článek o spolupráci a odpovědnosti [Ne „kdo za to může“, ale „co můžeme udělat“]. Oba zdroje ukazují, že posilování odpovědnosti nemusí být složité – jde o konkrétní kroky, které lze začít dělat hned.
Malý krok k velké změně
Každý zásah proti nespravedlnosti, i když drobný, má význam. Když děti pochopí, že mohou zasáhnout a že jejich hlas má váhu, kolektiv se mění. Učitel v tom hraje klíčovou roli – je průvodcem, který ukazuje, že odpovědnost není břemeno, ale síla. Pokud chcete mít k dispozici konkrétní materiály pro praxi, může být užitečný i Krátký online trénink: Škádlení nebo šikana? – krátký, srozumitelný a přímo použitelný ve třídě.
