Když se místo spolupráce bojuje o přežití
Představte si scénu ze školní třídy: zadáte skupinovou práci se slovy „a spolupracujte“. Po pěti minutách jeden žák zůstává stranou, druhý přebírá velení, třetí diskutuje o YouTube videích a zbytek čeká, kdo to „odtáhne“. Výsledkem je chaos, frustrace a často i pocit selhání. Příště raději zvolíte samostatnou práci.
Ale skupinová práce nemusí být nutným zlem. Je to spíše zrcadlo – ukazuje, co ve třídě funguje a kde jsou slabá místa. Pokud jí věnujeme péči a nastavíme dobrý rámec, může být jedním z největších pilířů učení i vztahů.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Proč to (ne)funguje: Skrytá pravidla skupinové dynamiky
Skupinová práce odhaluje nejen učení, ale i vztahy. Bez předem domluvených pravidel, jasných rolí a pocitu bezpečí se žáci buď schovávají, nebo prosazují. Když učitel zadá práci „do skupin“, ale neprovází ji strukturou a podporou, často sleduje jen divadlo plné rolí, které učitel nevytvářel – ale za které odpovídá.
3 úrovně, kde lze proměnit skupinovou práci
1. Úroveň – Bezpečné prostředí
Základ. Děti pracují společně jen tehdy, když se cítí v bezpečí. To znamená znát se, mít možnost se vyjádřit, nebát se zesměšnění. Pomáhá například ranní kruh, společně vytvořená pravidla spolupráce, jednoduché dohody typu „mluví jeden, nasloucháme“ nebo zklidnění na začátku činnosti, aby bylo jasné, že nejde jen o „něco navíc“, ale o přínosnou formu.
2. Úroveň – Struktura a rámec
Jasná očekávání a časový rámec usnadňují žákům soustředit se na obsah. Pomáhá:
- rozdělení rolí (mluvčí, zapisovatel, moderátor),
- viditelný cíl (např. plakát, shrnutí, prezentace),
- kontrolní časové body (např. „za 5 minut sdílíme nápady“),
- kartičky s úkoly pro jednotlivé role,
- vizuální opora na tabuli.
3. Úroveň – Vedení a facilitace
Učitel nemusí skupinu řídit, ale může být průvodcem. Sleduje dění, vkládá otázky, všímá si dynamiky a včasně reaguje. Může podpořit skupinu otázkami jako „Jak se ve vaší skupině rozhodujete?“, „Co vás brzdí?“ nebo „Kdo může podpořit posun dál?“. Klíčem je otevřenost, ne kontrola.
Tabulka modelů skupinové práce a jejich využití
| Typ skupiny | Vhodné pro… | Co rozvíjí | Příklady využití |
|---|---|---|---|
| Expertní skupiny | hlubší porozumění tématu | samostatnost, odpovědnost | Každý žák se stane „expertem“ na část učiva |
| Rotace stanovišť | procvičování a opakování | spolupráce, rytmus | Skupiny rotují mezi úkoly na stanovištích |
| Diskusní kruhy | názory, hodnoty, postoje | respekt, naslouchání | Otázka na tabuli: „Co pro tebe znamená odpovědnost?“ |
| Projekty ve skupině | delší spolupráce na výsledku | plánování, kooperace | Týdenní práce na modelu města budoucnosti |
Best Practice z praxe: Jak se to podařilo ZŠ s 2. třídou
Na jedné základní škole s třídou plnou rozdílných osobností zkusila učitelka skupinovou práci prostřednictvím expertních týmů. Každý žák se stal „nositelem“ jednoho typu základních potravin a měl za úkol vysvětlit, proč je důležitý. Učili se navzájem. Nešlo o soutěž, ale o spolupráci. Kromě faktických poznatků si odnesli i zážitek z toho, že jejich znalosti mohou být přínosem pro ostatní – a že spolupráce má smysl.
Nejčastější otázky a obavy (FAQ)
Co když se někdo „sveze“ a nedělá nic?
Pomáhá jasné zadání rolí a reflexe. Nejde o trest, ale o rozpoznání, co každý potřebuje, aby mohl přispět.
Jak zvládnout konflikty ve skupině?
Vhodný je „stop“ signál a krátké zrcadlo: „Vidím, že jste se zasekli. Co by vám teď pomohlo se pohnout dál?“
Co když se někdo stydí?
Role pozorovatele, zapisovatele nebo možnost sdílet názor anonymně (např. papírek do krabičky) může být bezpečnou cestou.
Dá se to stihnout v běžné hodině?
Ano. S jednoduchým zadáním a jasnou strukturou lze zvládnout i 15minutovou skupinovou aktivitu, která má smysl.
Musí se hodnotit?
Ne nutně. Reflexe často přináší hlubší uvědomění než klasické hodnocení. Například otázky typu: „Co se vaší skupině povedlo? Co byste příště udělali jinak?“
Checklist: Než zadám skupinovou práci
- Mám jasno v cíli skupinové práce?
- Budou žáci vědět, co se od nich očekává?
- Jsou domluvené role nebo pravidla?
- Vím, co budu sledovat jako učitel (chování, komunikaci, strategii)?
- Mám plán pro reflexi (např. otázky na skupiny, dotazník, shrnutí mého pozorování, sdílení žáků mezi sebou)?
Praktický tip: Jak pracovat s obtížnými situacemi ve skupině
Někdy se během skupinové práce objeví drobné škádlení nebo napětí, které může přerůst v něco vážnějšího. V těchto chvílích pomáhá mít po ruce praktický nástroj, který vám usnadní rozlišit, kdy jde o běžnou interakci a kdy už o šikanu. Krátký online trénink „Škádlení nebo šikana?“ nabízí tři videa a pracovní listy s konkrétními kazuistikami. Využijete je jak pro rychlou orientaci během hodiny, tak i při následné reflexi se třídou. Přístup k materiálům je k dispozici 14 dnů a zvládnete je projít i mezi hodinami – bez složitých teorií, s okamžitým přínosem pro praxi.
Propojení s jinými tématy
Děti se učí i skrze emoce a vztahy. Proto může být užitečné podívat se i na zpětnou vazbu při rozloučení, která vytváří bezpečné klima. Nebo na reflexi vztahů mezi učitelem a třídou, která může ukázat, jak hluboký dopad má práce se skupinou.
Spolupráce jako cesta, ne cíl
Skupinová práce není jen formát, jak zabavit žáky. Je to cesta k samostatnosti, odpovědnosti i vztahovému zrání. I malá změna – lepší zadání, předem dané role nebo společná reflexe – může proměnit atmosféru ve třídě. Skupina se pak nestává nutným zlem, ale místem, kde vzniká něco víc než jen výsledek na papíře.
