Proč má peer mentoring mezi žáky smysl
Peer mentoring je jednoduchý způsob, jak propojit starší a mladší žáky tak, aby si navzájem pomáhali bez direktivních pokynů a soutěžení o „správné odpovědi“. V jádru jde o bezpečný vztah a pravidelná setkání, kde se mladší mohou ptát na cokoliv a starší sdílí zkušenost.
Díky tomu roste podpora i zodpovědnost na obou stranách – mladší získávají jistotu a „parťáka“, starší trénují empatii, trpělivost a dovednost vést rozhovor. Mentoring mezi vrstevníky zároveň přirozeně snižuje drobné třecí plochy ve třídách: když mají děti jasnou roli a rámec, mají i méně důvodů k posmívání a méně strachu z „trapných“ dotazů.
Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Kořeny peer mentoringu ve školním prostředí
Myšlenka, že se žáci učí od žáků, není nová – ve školách se v různé podobě objevuje dlouhodobě. V českém prostředí se osvědčilo stavět na tom, co už ve třídách funguje: neformální pomoc starších mladším, „patroni prvňáků“ nebo společné projekty dvojic a trojic napříč ročníky.
Když tyto přirozené momenty pojmenujeme a dáme jim jednoduchý rámec (kdo, kdy, jak dlouho, s jakým cílem), stává se z nich stabilní součást kultury školy. Výhoda je v nízké náročnosti na čas i peníze a ve vysoké návratnosti: i krátká pravidelná setkání mají viditelný efekt na klima školy, motivaci a pocit, že „patříme k sobě“. A když se mentoring propojí s běžnou výukou (např. příprava čtení, projektové úkoly, nácvik prezentace), posiluje to i výsledky.
Když se učí žáci od žáků: přínosy pro obě strany
Pro mladší žáky je peer podpora bezpečným prostorem k otázkám, na které by se učitele ptali nesměle. Zároveň se snižuje stres: „když to zvládl on, zvládnu to taky“. Pro starší je mentoring příležitostí „zopakovat si nahlas“ a lépe pochopit látku – co umím vysvětlit, tomu rozumím. Navíc posilují měkké dovednosti: naslouchání, shrnutí, povzbuzení, cit pro tempo a jednoduchost.
Učitelé díky tomu získávají více času na pozorování a jemné korekce procesu. Celkově se ve třídách zvyšuje důvěra a spolupráce; děti se častěji samy domlouvají a méně čekají na povel. To vše podporuje i prevenci drobných konfliktů – vztahy se neřeší jen „po průšvihu“, ale průběžně.
Jak vypadá peer to peer mentoring na českých ZŠ
V českých základních školách fungují různé podoby: patroni prvňáků z vyšších ročníků, „čtenářské dvojice“ (starší – mladší), rolové pojetí (tři žáci s definovanou rolí: vysvětlovač, tazatel, zapisovatel), nebo „projektová dvojice“ třeba pro přírodní vědy.
Společnými znaky úspěšného peer programu mohou být:
-jasné časové rámce (např. 20 minut týdně),
-konkrétní cíl (přečíst krátký text; spočítat tři příklady; připravit dvě věty k prezentaci),
-jednoduché pomůcky (kartičky jednotlivých kroků, kontrolní otázky, malé pochvalové lístky) a pravidlo „nejdřív pochvala, pak jedna věc ke zlepšení“.
Pozor na pasti: neponechávat mentoring „jen tak“, nezůstat u jedné akce v září a nezapomínat na dohled učitele, který tiše sleduje, povzbuzuje a včas pomůže, když se dvojice zasekne. Jistota a rytmus jsou víc než efektní jednorázové show.
První kroky k zavedení peer mentoringu
Začněte malým pilotem v jedné třídě a s několika páry, ať si vše vyzkoušíte bez tlaku. Vyberte starší mentory podle ochoty se účastnit a pomoci mladším, ne podle samých jedniček – dobrý mentor je trpělivý parťák, ne „chodící učebnice“.
Domluvte si jednoduchou rutinu: kdy se potkáte (např. středa 10 minut o velké přestávce), co je cílem (jedna dovednost, jeden krok), jak poznáte, že se to daří (krátké shrnutí od mladšího: „co mi pomohlo“).
Na konci prvního týdne si s dětmi sedněte a posbírejte, co šlo a co vylepšit; drobné úpravy dělají z mentoringu něco, co přirozeně drží.
Mini rozhovory: co říkají učitelé a žáci
Učitelé popisují dvě věci, které se opakují: starší děti rostou v klidu a sebejistotě, mladší mají rychlejší pokroky v malých krocích. Dvojice se často „sehrají“ po dvou až třech setkáních – jakmile si domluví svůj rytmus, běží to.
Žák-mentor zase zmiňuje, že se musel naučit mluvit pomaleji a ptát se, než začne vysvětlovat; zjistil, že „umět“ neznamená „říkat všechno najednou“.
Mladší mentee oceňují jistotu: mít vedle sebe někoho, kdo to „už zažil“, dává odvahu ptát se i na „blbé“ věci. Na straně výzev se objevuje pravidelnost – stačí dvě zrušená setkání a motivace klesá; vyplatí se proto držet krátký, ale stálý čas, a dávat dětem možnost dohánět, když jim do toho něco vstoupí.
Toolkit: praktické pomůcky pro start
Hodí se drobné, konkrétní pomůcky, které drží rámec bez složitých papírů. Zkuste se inspirovat těmito:
1) „Mentorský kontrakt“ na jednu stránku: domluvíme se na čase, cíli a pravidlech mluvení; podepíší oba a učitel.
2) „Karty kroků“ – jednoduché kartičky s postupem: nejdřív se zeptám, co už víš; pak zkusíme příklad; když to nejde, ukážeme si jiný způsob; na závěr řekneme, co pomohlo.
3) „Reflexivní lístek“ – po setkání každý napíše jednu větu: co mi šlo, co zkusím příště.
4) „Chválicí nálepky“ – drobná posila, kterou si děti lepí do sešitu, aby viděly postup.
5) „Startovací scénáře“ pro typické situace (čtení, slovní úlohy, příprava referátu). Vše může mít podobu jedné A4, které si vytisknete pro pár dvojic a postupně upravujete podle zkušeností.
Propojení s kulturou školy
Peer mentoring má největší sílu, když zapadne do zvyklostí školy: pravidelné malé rituály (páteční „díky za pomoc“, nástěnka dobrých kroků, slavnostní „předání patronů“ prvňákům) drží motivaci a dávají mentoringu smysl i mimo jednotlivé hodiny. Když má škola jasná společná pravidla komunikace (jak dáváme zpětnou vazbu, jak chválíme, jak řešíme drobné spory), dvojice se v nich rychleji zorientují a méně tápe. Chcete-li inspiraci, projděte si téma rituálů, které podporují kulturu, návaznost a stabilitu – dobře zvolené drobnosti udrží atmosféru spolupráce i tam, kde je rušno. Vytváříte tak „paměť školy“, která pomáhá novým dětem i novým učitelům zapojit se bez zbytečného napětí.
Jak zapojit rodiče a školní komunitu
Rodiče ocení, když ví, o co jde, proč to děláte a jak se to pozná v běžném dni. Stačí krátký informační email a pozvánka na otevřenou hodinu, kde uvidí pár minut práce dvojic. Vysvětlete, že mentoring mezi vrstevníky není „učení místo učitele“, ale doplněk – starší vedou krok za krokem, mladší si věci zkouší v klidu a bez posměchu.
Můžete nastavit rodičům jednoduchou větu, kterou mohou doma používat: „Co ti dnes v páru pomohlo?“ Tím se posílí stejný jazyk podpory. Zapojte i širší komunitu: deváťáci mohou ukázat mladším „tipy na přežití“ při přechodu na druhý stupeň, knihovna nabídne čtenářské dvojice a místní spolek může jednou za pololetí uspořádat „sdílecí odpoledne“ pro děti i rodiče.
Nejčastější bariéry a jak je překonat
Bariéry bývají čtyři: pravidelnost, role, cíle a bezpečí.
- Pravidelnost: vyřeší krátký, ale pevný čas (např. 15 minut v jeden den) a rozpis, kde si dvojice odškrtává setkání.
- Role: pomáhá jednoduché rozdělení úloh (mentor se nejdřív ptá, pak ukazuje; mentee nejdřív zkusí, pak prosí o nápovědu)
- Konkrétní cíle („dnes společně přečteme odstavec a pojmenujeme tři nová slova“).
- Bezpečí: klíč je v jazyku bez shazování a v pravidlu „nejdřív pochvala, pak jedna rada“; učitel přitom tiše chodí, naslouchá a v případě potřeby zasáhne.Pokud konkrétní dvojice nefungují, párujte znovu – není to selhání, ale úprava cesty. A když se do toho některé dítě nechce pustit, dejte mu možnost nejdřív se jen dívat; zvědavost a dobrá zkušenost obvykle udělají své.
Role učitele: průvodce, ne kontrolor
Učitel drží rámec a pečuje o to, aby se děti cítily bezpečně. Nemusí mít odpověď na všechno; spíš sleduje tempo, povzbuzuje a včas nabídne jinou cestu. V praxi to vypadá takto: nastaví cíl setkání ve dvou větách, připomene pravidla (nasloucháme, ptáme se, děláme malé kroky), rozběhne dvojice a pak „jen“ obchází, pokládá jednoduché otázky („Co ti pomohlo? Kde se teď zasekáváme?“) a shrne, co se povedlo.
Přímo do výkladu nevstupuje, dokud to není nutné – tím posiluje důvěru dětí v sebe navzájem. Zároveň průběžně sbírá drobné poznámky a jednou za měsíc se s třídou dívá, co jim mentoring dává a co by chtěly změnit. Důležitá je trpělivost: dobré návyky vznikají pravidelností, ne tlakem.
Propojení peer mentoringu s prevencí šikany
Dobře nastavený peer mentoring posiluje respekt a snižuje prostor pro posměšky. Zároveň je fér si říct, kde jsou hranice: pomoc je dobrovolná, jazyk je laskavý a „připomínky k člověku“ do toho nepatří.
Když máte ve škole jasná pravidla a učitelé mentoring tiše doprovází, drobné třenice se řeší dřív, než přerostou. Pokud si nejste jistí, kde končí škádlení a kde začíná šikana, může pomoci cílené doškolení – např. Krátký online trénink „Škádlení nebo šikana?“ nabízí krátká videa, kazuistiky a pracovní listy, které pomáhají učitelům rozlišit situace a zvolit další krok. Je to praktická podpora, která posílí jistotu při rozhodování a doplní každodenní práci s dvojicemi.
Dlouhodobý dopad: co zůstává po ukončení mentoringu
Děti si odnášejí návyk spolupráce, jazyk pochvaly a konkrétní kroky, jak se učit s někým druhým. Učitelé zase vidí méně drobných konfliktů a víc přirozené pomoci v hodinách i o přestávkách. Škola celkově působí klidněji – méně hluku, více domluvy, méně „paní učitelko, on…“ a více „zkusíme to ještě jinak“. I když se konkrétní páry po čase rozpadnou (děti se posunou dál), zůstanou rituály a zvyky, které podporují nové dvojice. To je největší výhra: ne jednorázová akce, ale způsob práce, který děti umí přenést i do dalších předmětů a do života mimo školu. A právě tato kontinuita bývá nejlepším argumentem pro rodiče i vedení školy.
Best practice: doporučený postup v 7 krocích
Začněte v malém a srozumitelně:
1) Vyberte 4–6 ochotných starších žáků a 4–6 mladších, kteří o podporu stojí;
2) Seznamte je s pravidly a podepište jednoduchý „mentorský kontrakt“;
3) Vytvořte harmonogram: 15-20 minut týdně, vždy stejný den;
4) Dejte dvojicím karty kroků a jeden konkrétní cíl na každé setkání;
5) Učitel během práce tiše obchází, klade krátké otázky a zapisuje postřehy;
6) Po třech týdnech udělejte společné shrnutí „co pomohlo, co upravit“;
7) Převeďte mentoring do běžné kultury třídy – propojte ho s projekty, čtením, přípravou prezentací i s třídnickou hodinou. Stabilita, jednoduchost a dobré slovo jsou víc než dokonalý plán.
