Příběh z praxe: Když se děti rozdělí do týmů
Při projektové práci mají děti za úkol vytvořit plakát o bezpečnosti na internetu. Učitelka je rozdělí do skupin. V jedné z nich se ale ihned spustí napětí: „Zase s ním? On nikdy nic nedělá!“ ozývá se ze zadní lavice. Členové skupiny začnou mezi sebou soutěžit místo spolupracovat, obviňují se, zvedají hlasy. Situace houstne. Učitelka pozoruje: je to jen výměna názorů, nebo začíná skupinové vyčleňování?
SEM PROLINK 2.4 Co když konflikt není chyba, ale šance?
Konflikt ve třídě není selhání. Je to signál, že se něco děje. A pokud s ním umíme zacházet, může se stát výchozím bodem pro hlubší porozumění, rozvoj dovedností i vztahů. Ve vhodně vedeném konfliktu si děti mohou osvojit empatii, náhled na vlastní chování, práci s emocemi i schopnost hledat dohody.
Proč chceme vše rychle zklidnit – a kdy to není ideální
Mnoho učitelů má přirozenou tendenci konflikt rychle „uhasit“. Ticho je vítanější než křik, klid působí jako jistota. Jenže příliš rychlý zásah (např. „Přestaňte! To se nedělá!“) může zastavit jen viditelný projev napětí, ale zanechá něco důležitého nepojmenované.
Děti se tak neučí, jak s konfliktem zacházet – jen se naučí ho potlačit. Místo skutečného klidu pak může vzniknout potlačená frustrace, nedůvěra nebo falešný souhlas. Klíčem je proto naučit se rozlišovat, kdy je potřeba rychlý zásah kvůli bezpečí a kdy je možné konflikt vědomě doprovodit.
SEM PROLINK 2.5 Syndrom skupinového myšlení: Když třída mlčí, i když to vře
Syndrom skupinového myšlení nastává, když se jednotlivci podvolují většinovému názoru, i když s ním vnitřně nesouhlasí. Ve třídě to může vypadat jako „klid“, ale jde o nebezpečnou iluzi. Děti se bojí vystoupit z konformity skupiny, protože nechtějí být označeny za „donášeče“ nebo „slabochy“. Důležité je vytvářet prostor, kde je možné mluvit, aniž by hrozil postih nebo vyloučení.
Tabulka: Ve které fázi konfliktu se dá růst
| Fáze konfliktu | Prostor pro růst | Jak ve třídě využít |
|---|---|---|
| Latentní napětí | Pozorování dynamiky, pojmenování pocitů | Třídnická hodina s reflexí: „Co si ve třídě všímáme?“ |
| Výbuch emocí | Práce s emocemi, ukázka hranic | Zastavit, pojmenovat, dát prostor k vydechnutí |
| Hledání viníka | Zkoumání perspektiv, otázky „proč to tak vidíš?“ | Nechat děti popsat situaci z různých úhlů a rolí |
| Spolupráce na řešení | Trénink dohod, pojmenování potřeb a hodnot | Vést skupinovou diskuzi ke společnému řešení |
| Zpětná vazba | Reflexe, co fungovalo, co zkusit příště | Závěrečné kolečko: Co jsme se naučili? |
Facilitace: Nehasit, ale držet prostor
Facilitace není pasivita. Je to vědomá schopnost držet bezpečný prostor, kde se konflikt může rozvinout a dojít k porozumění. Učitel v roli facilitátora nediktuje výsledek, ale vede proces: pomáhá dětem pojmenovat, co se stalo, dává prostor pro různé pohledy, udržuje respektující formu dialogu.
Tato role vyžaduje důvěru v děti i v proces – a ochotu unést dočasné napětí. Není snadná, ale umožňuje dětem naučit se dovednosti, které přesahují učivo: naslouchání, seberegulaci, spolupráci. Facilitátor tak tvoří prostředí, kde i těžká situace může být učební.
Best practice: 4 způsoby, jak vytěžit konflikt pro rozvoj žáků
- Vědomé pojmenování emocí: Učitel pojmenuje, co vidí: „Zdá se mi, že jsi rozzlobený. Pomohlo by ti to popsat?“ Dítě se učí rozpoznávat vlastní emoce a mluvit o nich.
- Práce s perspektivou: V bezpečném prostředí necháme děti představit si pohled druhého: „Jak to mohlo vypadat z jeho strany?“ nebo „Co myslíš, že si o tom myslela?“. Děti si trénují empatii.
- Reflexe situace: Krátké zastavení po vyhrocené situaci: „Co jste vnímali? Co bychom mohli příště udělat jinak?“ Nejde o obviňování, ale o učení se ze zkušenosti.
- Role ve skupině: V aktivitách nebo třídních diskuzích přidělujeme role – moderátor, pozorovatel, zapisovatel. Tím dáváme dětem nástroje k vědomé spolupráci a vedení dialogu. Role se mohou střídat.
Když nejde o škádlení, ale už o ubližování
Je důležité rozpoznat, kdy konflikt překročí hranici a stává se šikanou. Pokud se jedná o opakované, záměrné a nevyrovnané ubližování, facilitace nestačí. Na místě je jasný zásah, spolupráce s metodikem prevence a školním poradenským pracovištěm a ochrana ohrožených dětí. Signálem může být i mlčení okolí nebo obavy ze svěření. V takové situaci učitel není sám – má oporu v preventivním týmu a systému.
Jemná inspirace: Online trénink „Škádlení nebo šikana?“
Pokud hledáte způsob, jak lépe rozeznat, kdy jde o „nevinné pošťuchování“ a kdy už o šikanu, může vám pomoci krátký online trénink s kazuistikami a praktickými tipy. Nenabízí recepty, ale oporu pro rozhodování ve vaší reálné třídě. Je přístupný online, konkrétní a připravený k okamžitému využití.
SEM PROLINK 3.6 Spolupráce jako prevence
Konflikt často vyvstane tam, kde chybí společný základ. Pokud hledáte způsoby, jak budovat ve třídě společné hodnoty a příležitosti ke spolupráci, mohl by vás inspirovat článek o společných projektech jako pojivu třídního kolektivu [Co spojuje – a co nechat být].
První krok: Co můžete zkusit už zítra
Zkuste si připravit jednoduchou otázku pro příští třídnickou hodinu: „Co v naší třídě teď funguje dobře? A co bychom mohli změnit?“ Děti překvapí svou věcností i náhledem, pokud jim dáme důvěru a prostor. Můžete vytvořit nástěnku nápadů nebo anonymní box pro návrhy. I malý krok vytváří prostor pro důvěru.
Shrnutí a povzbuzení
Práce s konfliktem není jednoduchá. Ale může být transformační. Pokud se nenecháme vtáhnout do role rozhodčího, ale staneme se průvodcem, děti z konfliktu odejdou silnější. Více si rozumějí, dokáží vyjádřit svůj pohled a naslouchat druhým. A o to v pedagogice jde. Není třeba být dokonalý – stačí být vědomý a otevřený tomu, co situace přináší.
