Složení skupin podle potřeb – ne náhody

Když náhodné rozdělení nestačí

Představte si běžnou situaci: zadáte skupinovou práci. Děti se rozdělí samy, podle sympatií nebo toho, kdo sedí nejblíž. Zpočátku se zdá, že to bude fungovat. Po deseti minutách je ale jasné, že jedna skupina jede naplno, druhá se jen přetahuje o slovo a třetí nenapsala ještě ani nadpis. Co se stalo? Nepřemýšleli jsme nad složením. Záměrné tvoření skupin je přitom zásadní faktor, který ovlivňuje nejen průběh práce, ale i její výsledky a atmosféru ve třídě. Správně složená skupina může vést k většímu zapojení, hlubší spolupráci i pozitivní změně vztahů.

Proč záleží na tom, kdo je s kým ve skupině?

Skupina je dynamický organismus. Způsob, jak se lidé ve skupině cítí, jak spolu komunikují a jak rozumí své roli, ovlivňuje nejen výsledek práce, ale i vztahy ve třídě. Dobře složená skupina umí posilovat sebevědomí slabších, vést k samostatnosti i kultivovat zpětnou vazbu. Naopak náhodný mix může vztahy zhoršit. Záměrné rozdělení dětí do skupin vytváří předpoklady pro to, aby se každý člen skupiny mohl rozvíjet, učit se od ostatních a zároveň přinášet svou hodnotu.

Podpora pro třídní učitele ke stažení. Desatero třídního učitele

Desatero dobrého třídního učitele

Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.

Název vaší školy: *

E-mail na vás: *

[nbsp]

* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.

Tři nejčastější chyby při rozdělování žáků

Rozdělení bez účelu: skupiny vzniknou, protože „se to tak dělá“, bez konkrétního cíle nebo záměru.
Stereotypy: „dobří s horšími“ bez ohledu na osobnostní dynamiku nebo aktuální potřeby žáků.
Beze zpětné vazby: žáci nemají prostor reflektovat, co fungovalo a co ne, což omezuje učení i zlepšení do budoucna.

Co zohlednit při tvoření skupin

Vztahy mezi žáky (spolupráce vs. konflikt)
Styl učení a typy osobnosti
Emoční stabilita a potřeba vedení
Minulé zkušenosti a jejich reflexe
Individuální cíle – co má dítě zažít nebo rozvíjet
Historie spolupráce a schopnost se domluvit

Modelová situace: Proměna atmosféry ve třídě

Paní učitelka zkusila tvořit skupiny podle toho, kdo koho ve třídě uklidňuje. Na první pohled neintuitivní kombinace přinesla klidnější spolupráci, víc otevřenosti a hlubší diskuse. Žáci, kteří obvykle rušili nebo se stahovali, tentokrát zapadli. Klíčem bylo využití neformálních pozorování a důvěra v to, že emoční bezpečí je předpokladem dobré spolupráce.

5 ověřených způsobů, jak tvořit skupiny

Podle silných stránek a rolí

Přidělte role (koordinátor, zapisovatel, mluvčí, pozorovatel) a sledujte, komu jaká sedí. Děti si časem uvědomí svou sílu a naučí se ji využívat. Toto rozdělení podporuje sebeuvědomění, rozvoj kompetencí i respekt ke schopnostem druhých. Navíc umožňuje dětem zažít různé role postupně, a tím posílit jejich flexibilitu.

Na základě předchozí spolupráce

Rotace skupin podle minulých prací podporuje rozmanitost a šanci učit se v různých kombinacích. Pokud jsou reflexe součástí procesu, žáci sami přicházejí na to, co v jejich spolupráci funguje a co ne. Tento způsob podporuje také širší vztahovou síť ve třídě.

Emoční rozložení

Pomáhá zklidnit dynamické skupiny. Když se ví, kdo koho „uzemňuje“ nebo podporuje v klidu, lze předejít konfliktům. Je to intuitivní, ale velmi účinná metoda, která vychází z vnímání atmosféry a drobných signálů chování.

Tematická kombinace

Podle stylu učení – např. faktaři s názornými typy. Učí se navzájem. Tento přístup umožňuje dětem chápat různé úhly pohledu a rozšiřuje jejich schopnost spolupráce napříč typy myšlení. Vhodné je i kombinovat žáky s různou mírou zkušeností.

Koučovací přístup

Rozdělení podle toho, co potřebuje dítě zažít: jistotu, otevřenost, vedení. Dělá se to vědomě a s respektem. Tento přístup přináší hlubší přínos – nejen akademický, ale i osobnostní. Skupina se stává prostředím pro růst a objevování.

Co říct dětem, aby to přijaly

Například: „Chci, aby si každý z vás mohl v této práci vyzkoušet něco jiného. Proto jsme skupiny dnes udělali trochu jinak.“ Pomáhá, když je rozdělení podáno jako možnost růstu, objevování a důvěra ve schopnosti. Dětem často nevadí změna – vadí jim nejistota. Otevřená a klidná komunikace je proto klíčová.

Jak předcházet konfliktům uvnitř skupiny

Dělba rolí, jasné zadání, pravidla spolupráce a reflexe po aktivitě. Pomáhá i průběžné zastavení a otázka: „Co teď potřebujeme jako skupina?“ Děti si tak zvykají na kulturu domluvy a přebírají větší zodpovědnost. Posiluje se také schopnost říkat si o pomoc a nastavovat hranice.

Co když to nevyjde?

Zkušenost, která nefungovala, je také užitečná. Sdílejte ji, reflektujte s dětmi a pojmenujte, co se naučily. Pokud děti zažijí, že chyba není selhání, ale krok k učení, snižuje to jejich strach ze selhání a zvyšuje ochotu jít do další výzvy. Reflexe „co bych příště udělal jinak“ pomáhá tvořit nové návyky.

Checklist: Co si před rozčleněním promyslet

Výstup skupinové práce
Potřeby dětí (emoční, vztahové, učební)
Roli skupin v delší dynamice třídy
Způsob, jak reflexe proběhnou
Možnosti podpory pro jednotlivé žáky
Jaký cíl má skupinová práce kromě výsledku (např. trénink spolupráce, zklidnění atmosféry)

Malé rituály, které skupiny posilují

Například: kruh díků, přání a uznání po každé práci. Nebo symbolické „rozloučení“ se skupinou. Posiluje vztahy a vnitřní uzavření procesu. Inspiraci najdete i v článku Kruh díků, přání a uznání. Takové drobnosti budují bezpečné klima, kde se každý cítí být viděn a oceněn. Časem mohou děti navrhovat své vlastní formy uzavření.

Mini FAQ

Co když mám jen 10 minut? Využijte jednoduchý formát – například rozdělení pomocí kartiček se symboly nebo barev.

Musím to dělat pokaždé? Ne. I malá změna má vliv. Někdy stačí upravit jednu věc – například role nebo komunikaci záměru.

Co když se dítě urazí? Dáváme příležitost, ne hodnocení. Pomáhá, když rozdělení není o „kdo je lepší“, ale o tom, co zrovna potřebujeme rozvíjet.

Dlouhodobá práce se skupinami

Místo jednorázového rozdělení můžete zvolit model, kdy stejné skupiny spolupracují napříč týdnem nebo dvěma. Děti se učí víc spolupráci, reflexi a zodpovědnosti.

Klíčem je pravidelná zpětná vazba a možnost věci pojmenovat i měnit. Tento přístup umožňuje hlubší budování vztahů a přirozenou autonomii skupin. Po každém cyklu je vhodné zařadit společnou reflexi: co fungovalo, co bylo těžké a co příště udělat jinak.

Koučovací přístup: skupina jako prostor pro zrání

Skupinu můžeme tvořit jako koučovací pole. Každý dostane to, co zrovna potřebuje: někdo zklidnění, jiný podporu, další výzvu. A to i tehdy, když si to ještě neuvědomuje. Důležité je vnímat skupinu nejen jako organizační jednotku, ale jako příležitost pro sebepoznání, růst a vztahové učení.

Tip navíc: kde brát odvahu na změny

Začněte malým krokem. Třeba rozdělením podle symbolů nebo pocitů. Víc než „perfektní metoda“ funguje lidský záměr a ochota zkoušet. Vytvořte si bezpečný prostor i pro sebe jako učitelku: i vám se může stát, že to jednou nevyjde – ale tím to nekončí.

Stejně jako při rozlišování mezi škádlením a šikanou rozhodují drobnosti, i při dělení do skupin mohou nenápadné detaily způsobit velký rozdíl. Pokud hledáte jasná vodítka pro obtížné situace, inspirací může být Krátký online trénink: Škádlení nebo šikana?, který nabízí praktické kazuistiky a podněty ke sdílení.