Když se zeptáte dětí, jaký by měl být učitel, velmi často zazní jediné slovo: hodný. Jenže co si pod tím vlastně představují? Hodný proto, že si u něj mohou dělat, co chtějí? Nebo hodný proto, že netrestá, nekřičí a dává samé jedničky? A je vůbec možné být hodný – a zároveň respektovaný?
Mnoho pedagogů dnes bojuje s tímto vnitřním rozporem. Chtějí, aby se děti ve třídě cítily bezpečně, aby vztahy byly dobré a atmosféra klidná. Zároveň ale narážejí na nepozornost, nerespektování pravidel, drobné provokace nebo otevřené konflikty mezi dětmi. A někde mezi tím se ozývá otázka: Neztrácím tím, že jsem vstřícná/ý, svou autoritu?
Dobrá zpráva je, že autorita a lidskost si neodporují. Naopak. Přirozená autorita nevzniká z přísnosti ani z obav, ale z jasnosti, důslednosti a vztahu.
Autorita je nutností – bez ní učení nefunguje
Učitelova osobnost má ve vzdělávacím procesu stále zásadní roli. Z velké části právě na něm záleží, jak se děti k učení postaví, zda se budou cítit bezpečně a zda budou ochotné spolupracovat. Žádná učebnice ani technologie nedokáže nahradit dospělého, který dává věcem rámec a směr.
Autorita učitele není nadstavba – je to základní pracovní nástroj. Bez ní nelze vést hodinu, nastavovat hranice ani pracovat se skupinou. Zároveň ale nejde o autoritu formální („já jsem učitel, tak poslouchejte“), která se opírá pouze o roli. Děti velmi rychle vycítí, zda za rolí stojí skutečný člověk, nebo jen funkce.
Zkušenost z praxe ukazují, že žáci si nejvíce cení spravedlivého a respektujícího postoje učitele. Odbornost a znalosti jsou důležité, ale až na druhém místě. Jinými slovy: dítě se mnohem snáz učí od někoho, komu věří a kdo je pro něj čitelný.
Desatero třídního učitele pro vás ke stažení
Desatero dobrého třídního učitele
Získejte zdarma praktické tipy, jak smysluplněji pracovat se svou třídou. Nechte nám kontakt a my vám obratem zašleme pomoc v podobě praktického PDF dokumentu.
* Nezasíláme spam! Prohlašuji, že údaje, mnou vyplněné, jsou pravdivé a mám zájem o zasílání zpráv od MADIO z.s. Dokument je mi v této podobě nabídnut zdarma. Souhlasím s Prohlášením o ochraně osobních údajů a Obchodními podmínkami: zde. Svůj souhlas mohu kdykoli odvolat.
Autorita ≠ přísnost
Jedním z nejčastějších omylů je představa, že autorita se rovná přísnosti. Že aby mě děti respektovaly, musím být tvrdá/ý, neústupná/ý a stále „ve střehu“. Ve skutečnosti to často funguje přesně opačně.
Přísnost bez vztahu vyvolává strach nebo vzdor. Děti mohou poslouchat – ale jen do chvíle, než se dospělý otočí zády. Přirozená autorita stojí na tom, že děti vědí, kde jsou hranice, rozumí jim a zažívají, že dospělý je drží klidně a důsledně.
Příklad z praxe: Ve třídě se opakovaně ozývá vyrušování během samostatné práce. Učitelka zvýší hlas, napomene třídu a hrozí zápisem. Chvíli je ticho, ale za pár minut se situace opakuje. Jiná učitelka ve stejné situaci přijde blíž k rušivému dítěti, tiše zopakuje domluvené pravidlo a připomene, co bude následovat, pokud ho dítě nedodrží. Bez emocí, bez veřejného zostuzení. Výsledek bývá překvapivě jiný.
Autorita se neprojevuje hlasitostí ani tvrdostí, ale jistotou a klidem.
Autorita ≠ oblíbenost
Další častá past spočívá ve snaze být oblíbený. Je přirozené chtít, aby nás děti měly rády. Problém nastává ve chvíli, kdy se obava ze ztráty oblíbenosti začne promítat do ustupování z hranic.
Děti velmi dobře poznají, kdy dospělý váhá. Když jednou pravidlo platí a podruhé ne. Když něco „projde“, protože je učitelka unavená nebo nechce řešit konflikt. Právě tato nečitelnost autoritu nejvíc oslabuje.
Přirozená autorita neznamená, že vás děti budou vždy milovat. Znamená to, že vás budou brát vážně. A paradoxně právě díky tomu se v dlouhodobém horizontu cítí bezpečněji a vztah bývá pevnější.
Co autoritu učitele nejvíc oslabuje
Mnoho pedagogů má pocit, že autoritu ztrácí kvůli dětem samotným – jejich chování, vlivu technologií nebo změnám ve společnosti. Část pravdy v tom je, ale praxe ukazuje, že autoritu nejčastěji oslabují jiné, méně viditelné faktory.
Nekonzistence a nečitelnost
Když dnes něco platí a zítra ne. Když jedno dítě dostane upozornění a jiné za totéž nic. Děti potřebují předvídatelnost. Ne proto, aby dospělého „kontrolovaly“, ale aby se mohly orientovat.
Snaha řešit vše hned a veřejně
Veřejné napomínání, ironické poznámky nebo srovnávání s ostatními působí rychle, ale z dlouhodobého hlediska vztah narušují. Dítě se cítí ohrožené – a ohrožené dítě se brání.
Únava a přetížení
Unavená učitelka ztrácí kapacitu držet hranice klidně. Častěji reaguje impulzivně, ostře nebo naopak rezignovaně. Autorita přitom není otázkou vůle, ale energie.
Nejistota v konfliktních situacích
Zvlášť náročné bývají situace, kdy se ve třídě objeví škádlení, posměšky nebo náznaky šikany. Pokud si učitel není jistý, kde je hranice a jak zasáhnout, děti to velmi rychle vycítí. Právě tady se autorita láme nejčastěji.
Přirozená autorita stojí na vztazích – i s kolegy
Autoritu nelze budovat na úkor druhých. Pomlouvání kolegů před dětmi, zlehčování jejich práce nebo „spojenectví“ s třídou proti někomu jinému působí destruktivně. Děti tím získávají zprávu, že autorita dospělých není pevná – a že pravidla jsou relativní.
Naopak učitel, který jedná s kolegy korektně, dává dětem model respektující komunikace. I když si s někým lidsky nesednete, profesionální postoj je jedním z pilířů vaší přirozené autority.
Připravenost jako tichý zdroj autority
Promyšlená hodina, jasná struktura a srozumitelné zadání dávají dětem jistotu. Když hodina „šlape“, děti mají méně prostoru i potřeby testovat hranice.
To neznamená dokonalou přípravu bez improvizace. Znamená to vědět, kam hodina směřuje, co je důležité a co může počkat. Učitel, který se v hodině orientuje, působí klidně – a klid je nakažlivý.
Důslednost, která není tvrdá
Důslednost je často zaměňována za přísnost. Ve skutečnosti jde o schopnost dodržet to, co bylo řečeno. Pokud se domluvíte na pravidlech, testu nebo úkolu, držte se jich. Ne kvůli moci, ale kvůli důvěře.
Děti velmi citlivě vnímají nespravedlnost a porušení dohod. Když dospělý své slovo nedrží, ztrácí oporu. Naopak důslednost spojená s lidskostí vytváří bezpečný rámec.
A nezapomínejme na humor. Smích, který není na účet druhých, dokáže uvolnit napětí a posílit vztah. Rámus není autorita, ale společný smích často ano.
Spravedlnost jako základ respektu
Spravedlnost není o stejném zacházení se všemi, ale o férovosti. Děti velmi dobře poznají, když někdo dostává výhody nebo je přehlížen. To platí nejen u známkování, ale i u pochval, pozornosti a trestů.
Uvolnění vztahů mezi žáky a učiteli, které dnes ve školách pozorujeme, s sebou nese nové výzvy. Právě proto děti potřebují pozitivní zkušenost s autoritou dospělého, která je založená na empatii a autenticitě.
Jak autoritu posilovat v každodenní praxi
Autorita se nebuduje jedním velkým gestem. Vzniká z drobných každodenních kroků:
- z jasné komunikace
- z klidného řešení konfliktů
- z oceňování snahy, nejen výkonu
- z ochoty vidět dítě jako celek
Zaměřte se vědomě na oceňování. I děti, které zlobí, mají momenty, kdy se snaží. Když si začnete těchto momentů všímat a pojmenovávat je, mění se atmosféra ve třídě.
Praktickým tipem může být jednoduchý seznam jmen, ke kterému si během týdne zapíšete, za co byste konkrétní dítě mohli ocenit. Nečekejte na ideální příležitost – použijte pochvalu hned, když se naskytne.
Když jde o konflikty mezi dětmi
Právě konflikty, škádlení nebo opakované narážky mezi dětmi jsou situace, kde se autorita učitele nejvíc testuje. Ne proto, že by učitel selhával, ale proto, že hranice mezi „ještě legrace“ a „už ubližování“ bývá tenká.
Pokud v těchto situacích tápete, může být úlevné mít po ruce jasný rámec. Krátký online trénink: Škádlení nebo šikana? je zaměřený právě na tyto každodenní momenty ze školní praxe. Nabízí konkrétní rozlišení situací a postupy, které si můžete vyzkoušet vlastním tempem a bez tlaku.
Nejde o hotové návody, ale o podporu, díky které se můžete v náročných chvílích opřít o jistotu.
Je to reálné i v běžném školním provozu?
Možná si říkáte, zda je možné to všechno zvládnout v realitě plné povinností, hluku a nedostatku času. Odpověď není jednoduchá. Přirozená autorita není stav, kterého jednou dosáhnete a máte hotovo. Je to proces.
Jednou z cest, jak autoritu dlouhodobě posilovat, jsou smysluplné třídnické hodiny. Ne formální povinnost, ale prostor pro vztahy, sdílení a nastavování pravidel. Aby fungovaly, musí jejich smysl vidět nejen děti, ale i učitel.
Právě v těchto chvílích se ukazuje, že autorita nevychází z moci, ale z přítomnosti a zájmu.
O nic nepřijdete
Videa, články, zajímavosti a mnohé další ze světa primární prevence nebo vedení třídy a leadershipu můžete mít při sobě a vždy aktuálně. Sledujte nás na následujících kanálech, nebo se přímo zapojujte do diskuze a přispějte tak svou dobrou praxí.
